Vnitřní dialog bez shazování sebe sama

Užitečná věta pojmenuje chybu i další možnost

Po nepovedeném rozhovoru si řeknete: „Nikdy nedokážu říct nic rozumného.“ Tohle tvrzení je širší než událost, kterou hodnotíte. Na opačné straně může věta „Zvládl jsem to skvěle“ zakrýt skutečnou chybu. Zkuste přesnější formulaci: „Dnes jsem odpověděl dřív, než jsem otázce porozuměl. Příště si ověřím, na co se druhý člověk ptá.“

Oddělte událost, hodnocení a návrh dalšího kroku. Událost může být nepříjemná a vaše odpovědnost skutečná. Není třeba z ní dělat obecný rozsudek o sobě. Stejně tak nemusíte potlačovat zklamání jen proto, aby vnitřní dialog působil pozitivně. V tomto cvičení je důležitější přesnost a přiměřenost než optimistické znění.

Ověřte, zda vás věta vede k jednání. „Jsem špatný řečník“ neříká, co má být jinak. „Potřebuji si před odpovědí ujasnit hlavní myšlenku“ už pojmenovává dovednost. Pokud zatím nevíte, kde problém vznikl, přiměřenou reakcí je přiznat nejistotu a požádat o konkrétní zpětnou vazbu.

I humor na vlastní účet používejte podle situace. Krátký odstup nemusí nahradit omluvu nebo nápravu chyby a opakované shazování sebe sama není povinnou známkou skromnosti. Tento postup je pomůckou při hodnocení běžné zkušenosti. Ne každou silnou emoci lze vyřešit změnou jedné věty a ne každá překážka vzniká ve vašem myšlení.