Potřeby a hranice bez nejasných náznaků

Pomoc musí mít jasný rozsah

Kolega vás požádá, abyste se podívali na prezentaci. Odpovíte: „Jasně, nějak to vyřešíme.“ On čeká, že předěláte celou prezentaci, vy jste mysleli krátkou konzultaci. Ochota pomoct zůstala nejasná a může z ní vzniknout závazek, který jste nechtěli převzít. Nejdřív si ujasněte, jakou pomoc potřebuje a co můžete skutečně nabídnout.

Konkrétní odpověď může znít: „Dnes můžu projít hlavní myšlenku a pořadí snímků. Celou prezentaci předělat nestihnu.“ Nemusíte podrobně obhajovat každou svou povinnost. Pokud vám žádost nevyhovuje, můžete ji slušně odmítnout. Alternativu nabídněte jen tehdy, pokud ji můžete a chcete zajistit.

Pojmenujte také vlastní potřebu. Doma místo povzdechu „Zase nemám chvilku pro sebe“ zkuste konkrétní domluvu: „Po příchodu potřebuji chvíli dokončit pracovní telefonát. Pak se můžeme věnovat plánům na víkend.“ Druhý člověk může říct, jestli něco spěchá a jestli mu navržený čas vyhovuje.

Jasnost neznamená, že druhá strana musí souhlasit. U společných povinností je třeba hledat přiměřené rozdělení, ne všechno označovat za odpovědnost druhého. Rozlišujte dobrovolnou pomoc od závazku, který už jste přijali. Pokud ho nedokážete splnit, oznamte změnu včas a řešte její důsledky. Hranice má pravdivě popisovat vaše možnosti, ne zakrývat nesplněnou dohodu.