Pozorování není závěr

Nejprve popište chování, až potom hledejte jeho význam

Rozdíl mezi větami „třikrát jste se podíval na hodinky“ a „moje prezentace vás nudí“ je rozdíl mezi pozorováním a závěrem. První věta pojmenovává viditelnou událost. Druhá už přisuzuje důvod, který nemusí být správný.

Neklidné pohyby, odvrácený pohled ani změna hlasu samy o sobě nejsou spolehlivým důkazem lži. Metaanalýza 206 dokumentů s více než 24 000 posuzovateli zjistila, že lidé rozlišovali pravdu a lež jen omezeně a úsudky založené na viditelných projevech byly méně přesné než úsudky založené na slyšitelných informacích. Neverbální signál proto nepoužívejte jako detektor upřímnosti. Bond a DePaulo: Accuracy of Deception Judgments.

Když je chování pro rozhovor důležité, zkuste ho neutrálně pojmenovat a položit otázku: „Všiml jsem si, že jsme se u tohoto bodu zastavili. Co ještě potřebujete objasnit?“ Taková formulace mluví o situaci, ne o charakteru nebo záměru člověka.

Pokud není potřeba jednat, můžete si pozorování pouze poznamenat bez závěru. Ne každé gesto vyžaduje interpretaci a ne každý rozdíl mezi slovy a výrazem tváře je problém.