Pocity druhého člověka nejsou hotový závěr

To, co vidíte, ještě nevysvětluje příčinu

Kolegyně se po poradě neusmívá a odpovídá stručně. Pozorováním je její stručná odpověď. Závěr „Zlobí se na mě“ je zatím vaše domněnka. Může přemýšlet o úkolu, být unavená nebo řešit něco, co s vámi nesouvisí. Nemusíte hned vybírat jednu možnost a podle ní jednat.

Přehled Barrettové a kolegů z roku 2019 ukazuje, že pohyby obličeje nemají napříč lidmi a situacemi dostatečně spolehlivý a jednoznačný vztah ke konkrétním emocím. Tvář poskytuje informace, ale sama neurčuje přesný pocit. Přehled se zabývá především výrazy obličeje; neznamená to, že jsou všechny neverbální signály bezcenné nebo že na okolnostech nezáleží.

Zkuste neutrální ověření: „Po poradě jsi byla tišší. Chceš se k něčemu vrátit?“ Pokud řekne, že potřebuje dokončit práci, přijměte tuto odpověď. Nepřesvědčujte ji, že její výraz prozradil něco jiného. Ani další otázka nemusí být potřeba. Možnost nemluvit je součástí respektu k druhému člověku.

Emoci nabídněte jako možnost, ne jako diagnózu. Věta „Je to pro tebe zklamání, nebo to vnímáš jinak?“ nechává prostor pro upřesnění. Věta „Určitě se cítíš odmítnutá“ tento prostor zužuje. Všímejte si i vlastního zájmu: ptáte se, abyste porozuměli její situaci, nebo chcete jen rychle rozptýlit vlastní nejistotu?