Když jste k problému přispěli vy

Váš úmysl nevysvětluje celý dopad

Na poradě zavtipkujete o tom, že kolega přišel pozdě. Později vám řekne, že ho vaše poznámka před týmem ponížila. Vaší první reakcí může být vysvětlit, že šlo jen o žert. To objasňuje váš záměr, ale ještě to nereaguje na dopad, který popsal. Nejprve si ověřte, co konkrétně mu vadilo, a nechte ho domluvit.

Pokud jste poznámku pronesli, můžete převzít zodpovědnost bez neurčitého podmiňování: „Mrzí mě, že jsem před ostatními takhle komentoval, že jsi přišel pozdě. Příště to proberu přímo s tebou.“ Nemusíte tvrdit, že přesně znáte jeho pocity. Stačí brát vážně jeho popis a pojmenovat vlastní jednání.

Nápravu domluvte, nepředepisujte ji. Kolega může chtít, abyste poznámku stručně uvedli na pravou míru před týmem, nebo si nemusí přát další veřejné rozebírání. Než se veřejně omluvíte, ověřte si to. Náprava by neměla vytvořit další situaci, v níž bez něj rozhodujete o jeho soukromí.

Uznání nevhodné poznámky zároveň neruší pracovní téma dochvilnosti. To lze řešit samostatně, věcně a přiměřeným způsobem. Pokud s částí popisu události nesouhlasíte, rozlište konkrétní skutečnosti, aniž byste popírali celé jeho prožívání. Neočekávejte okamžité odpuštění ani ujištění, že jste dobrý člověk. Důvěryhodnost nápravy se ukáže i podle toho, zda domluvenou změnu dodržíte při další příležitosti.