Empatie při rozhodování o druhých

Vyslechnutý příběh je jen částí společné situace

Vedete malý tým. Kolega vám podrobně vysvětlí, proč potřebuje vyměnit službu. Druhá kolegyně o svém soukromí mluví jen málo. Bylo by předčasné usoudit, že nemá důležité závazky a výměnu automaticky zvládne. Při rozhodování potřebujete znát možnosti všech, kterých se to týká, ne hodnotit přesvědčivost jejich osobních příběhů.

Nejprve uznejte kolegovu potřebu a oddělte ji od příslibu výsledku: „Chápu, že potřebuješ vyměnit službu. Ověřím možnosti a pak se domluvíme.“ Potom zjišťujte praktická omezení, aniž byste požadovali důvěrné podrobnosti. Kolegyně může říct, že v daný den nemůže, aniž by vysvětlovala celou rodinnou situaci.

Uplatňujte srozumitelná kritéria a sledujte rozdělení zátěže. Posuďte, kdo může službu převzít, co to bude znamenat pro jeho práci a zda se výjimky dlouhodobě nehromadí u jednoho člověka. Stejný přístup nemusí znamenat totožné řešení každé situace. Rozdíl by měl vycházet z relevantních okolností, ne jen z toho, ke komu máte blíž.

Pokud rozhodujete jako nadřízený, osobní otázka může působit jako požadavek. Řekněte, jaké informace k rozhodnutí potřebujete a jaké ne. Týmu vysvětlete pracovní domluvu, aniž byste zveřejňovali soukromé důvody. Empatický rozhovor může skončit i odmítnutím žádosti, pokud možnosti nestačí. Důležitá je pravdivost, přiměřený postup a respekt ke všem zúčastněným.