Kdy rozhovor přerušit a jak se k němu vrátit

Přerušení má mít srozumitelný účel

Při rozhovoru o rodinných výdajích si začnete skákat do řeči. Už nereagujete na poslední větu, ale připravujete si další výčitku. V takové chvíli zkuste zpomalit svou odpověď a popsat, co se děje: „Teď se překřikujeme a nedokážeme projít jednotlivé výdaje.“ Popisujte situaci; příkaz „uklidni se“ sám o sobě neříká, jak budete pokračovat.

Pokud se nedaří vést věcný rozhovor, navrhněte přestávku s návratem: „Potřebuju chvíli. Navrhuju pokračovat dnes v sedm u rozpočtu na tento měsíc.“ Čas je dohoda podle okolností, nikoli univerzální lhůta na uklidnění. Ověřte, zda to druhé straně vyhovuje. Přestávka bez návratu by mohla nechat podstatný problém nevyřešený.

Během pauzy si ujasněte jeden požadavek a fakta, ke kterým se chcete vrátit. Neposílejte mezitím další útočné zprávy. Po návratu stručně pojmenujte cíl a začněte konkrétní položkou. Pokud jste druhého člověka urazili, uznejte to přímo; samotná přestávka už vyřčená slova nenapraví.

Příručka Acas k náročným rozhovorům doporučuje počítat s přestávkou na rozmyšlenou nebo získání informací. Jde o praktické doporučení pro pracovní rozhovory, nikoli o důkaz, že přestávka vyřeší každý spor. U naléhavé věci si domluvte alespoň dočasný bezpečný postup. Pokud se objeví výhrůžky nebo obavy o bezpečí, prioritou je dostat se do bezpečí; nemusíte slibovat, že budete pokračovat o samotě.