Vidíte chování, ne cizí úmysly

Empatie není schopnost číst myšlenky

Kolegyně je během porady tišší než obvykle. Můžete si říct, že je uražená, unavená nebo že nesouhlasí s vaším návrhem. Ve skutečnosti zatím máte jen pozorování: mluvila méně. Její důvody neznáte.

Rozlišujte signál a výklad. Signálem může být například odvrácený pohled, krátká odpověď nebo změněný tón. Výkladem je domněnka, co to znamená. Stejné chování může mít mnoho příčin a ne vždy souvisí s vámi.

Místo „Vím, že se na mě zlobíš“ zkuste neutrálnější otázku: „Zdálo se mi, že ses dnes moc nedostala ke slovu. Je něco k návrhu, co bys chtěla doplnit?“ Druhý člověk může odpovědět, opravit váš dojem nebo říct, že o tom nechce mluvit.

Ověřování nemusí být výslech. U pracovních témat je často vhodnější ptát se na konkrétní překážku než na osobní pocity: „Je v termínu nějaké riziko, které přehlížíme?“ Respektujete tím soukromí druhého.

Pokud člověk řekne „Všechno je v pořádku“, nemusíte ho nutit, aby vysvětloval víc. Pokud nejde o bezpečnostní problém, dejte mu prostor. V případě opakovaných věcných potíží můžete řešit konkrétní chování, aniž byste tvrdili, co cítí.

Vyzkoušejte v praxi: Vzpomeňte si na situaci, kdy jste si domysleli úmysl druhého člověka. Zapište jen to, co jste skutečně pozorovali, a jednu otázku, kterou byste mohli význam ověřit.