Co cítím a co si jen myslím?

Emoce, myšlenka a událost nejsou totéž

Po poradě si řeknete: „Kolega mě nerespektuje.“ Může jít o vaši interpretaci jeho chování, nikoli o přímé pojmenování pocitu. Možná cítíte hněv, zklamání nebo nejistotu. Emoční inteligence začíná přesnějším rozlišováním toho, co se stalo, co cítíte a jak si to vysvětlujete.

Zkuste si udělat jednoduchý zápis. Událost: „Kolega mi během vysvětlování dvakrát skočil do řeči.“ Emoce: „Cítil jsem podráždění.“ Výklad: „Myslel jsem si, že můj názor nepovažuje za důležitý.“ Takový popis vám umožní situaci prověřit, místo abyste svůj první závěr přijali jako jistotu.

Ne vždy přesně víte, jak pocit pojmenovat. Můžete začít obecně: „Je mi nepříjemně“ nebo „Jsem napjatý.“ Pak zkoumejte, jestli jde spíš o strach, vztek, smutek nebo zklamání. Nemusíte si hned osvojit dokonalý psychologický slovník.

Emoce nejsou známkou slabosti ani důkazem, že máte pravdu. Jsou součástí vaší zkušenosti. I oprávněný hněv může doprovázet mylný předpoklad a i klidný člověk se může mýlit.

Pokud si nedokážete vzpomenout, co jste cítili, zkuste si vybavit okolnosti, napětí v těle nebo myšlenku, která vám proběhla hlavou. Pozor ale na domýšlení přesné příčiny bez důkazů.

Vyzkoušejte v praxi: Vzpomeňte si na jeden nepříjemný rozhovor. Napište tři krátké věty: „Stalo se…“, „Cítil jsem…“, „Vyložil jsem si to tak, že…“. Získáte prostor pro přesnější reakci.