Jak pomoci, když neznáte ta správná slova

Pomoc nemusí znamenat řešení

Přítel vám řekne, že prožívá těžké období. Možná máte potřebu hned poradit, ujistit ho, že „to bude dobré“, nebo vyprávět svůj podobný příběh. Ani jedna z těchto reakcí ale nemusí odpovídat tomu, co právě potřebuje.

Začněte jednoduše: „Mrzí mě, že tím procházíš. Chceš, abych tě vyslechl, nebo spolu něco vymyslíme?“ Dáte tak druhému možnost určit, jak bude rozhovor vypadat. Nemusíte předstírat, že přesně víte, co prožívá.

Pokud nevíte, co říct, může být upřímnost vhodnější než fráze: „Nevím, co říct, ale jsem tu a poslouchám.“ Pak nechte prostor i pro ticho. Nemusíte každou pauzu zaplnit další radou.

Praktickou pomoc nabídněte konkrétně a realisticky. Místo obecného „Kdyby něco, ozvi se“ můžete říct: „Můžu ti zítra přinést nákup, jestli by ti to pomohlo.“ Neslibujte ale něco, co nemůžete splnit.

Pokud druhý nechce mluvit, respektujte to. Můžete naznačit, že se ozve, až bude připravený. Pokud máte důvodné obavy o jeho bezprostřední bezpečí, je situace jiná; tehdy je důležité vyhledat přiměřenou pomoc, ne jen čekat na souhlas s běžným rozhovorem.

Vyzkoušejte v praxi: Připravte si dvě krátké věty: jednu, kterou nabídnete vyslechnutí, a druhou, kterou nabídnete konkrétní pomoc. Všímejte si, jestli druhému dáváte prostor nabídku odmítnout nebo upravit.