Proč reaguji pořád podobně?

Opakovaná reakce bývá stopou, ne diagnózou

Možná vás obzvlášť rozruší, když někdo přijde pozdě. Jinému vadí veřejná kritika nebo nejasné pokyny. Problém nemusí být jen v samotné události; záleží také na vašich očekáváních, zkušenostech a aktuálním zatížení. Pomůže, když si všimnete, v jakých situacích se podobný pocit opakuje.

Zkuste si udělat krátký záznam: co se stalo, jaká byla první emoce, co jste udělali a jaký to mělo následek. Například: „Zákazník změnil zadání na poslední chvíli. Rozčílil jsem se. Slíbil jsem, že všechno opravím do večera. Pak jsem pracoval pod tlakem.“

Spouštěč není omluvou pro každé chování. To, že vás změna plánu rozčílí, nevysvětluje, proč byste měli křičet na kolegu. Zároveň se nemusíte obviňovat za samotný pocit. Pracovat můžete hlavně s tím, jak zareagujete dál.

Až budete mít víc záznamů, hledejte společný prvek. Jde o pocit nespravedlnosti, nedostatek kontroly nebo obavu, že někoho zklamete? Berte taková vysvětlení jako hypotézy. Při další situaci je můžete ověřit otázkou nebo pozorováním.

Ne všechno vyřeší individuální technika. Pokud vás opakovaně zatěžují nepřiměřené požadavky, je třeba řešit také hranice a pracovní podmínky. Není rozumné jen trénovat klid, abyste snesli cokoli.

Vyzkoušejte v praxi: Vezměte dvě podobné nepříjemné situace. Hledejte, co měly společného, a připravte si jednu jinou reakci. Při nejbližší příležitosti ji vyzkoušejte bez očekávání dokonalé kontroly.