O podporu žádejte konkrétně

Blízký člověk nemusí uhodnout, co potřebujete

Když máte náročný den, může vás zklamat, že vám partner hned začne radit. Možná ale potřebujete jen chvíli, aby vás vyslechl. Druhý člověk to nemusí poznat sám, zvlášť pokud jste o svých potřebách dosud nemluvili.

Zkuste rozlišit tři formy podpory: vyslechnutí, společné přemýšlení o řešení a konkrétní praktickou pomoc. Pak řekněte, která z nich by vám dnes pomohla. Například: „Mám náročný den. Potřebuju se deset minut vypovídat, zatím bez rad.“

Taková žádost je srozumitelnější než „Nikdo mi nikdy nerozumí.“ Zároveň můžete přijmout, že druhý člověk právě nemá kapacitu: „Teď na to nemám sílu, ale po večeři si rád sednu.“ Odmítnutí v určitou chvíli nemusí znamenat nezájem.

Pokud dostanete nevyžádanou radu, zkuste nastavit hranici bez výčitek: „Vím, že mi chceš pomoct. Dnes mi víc pomůže, když mě jen vyslechneš.“ Pokud budete později chtít řešení, můžete o něj požádat.

Neformální podpora blízkých má své hranice. Při vážných nebo dlouhodobých potížích nemůže jeden člen rodiny nahradit přiměřenou odbornou pomoc. Důležité je nepřenášet všechnu odpovědnost za své prožívání na jediného člověka.

Vyzkoušejte v praxi: Napište si jednu konkrétní žádost o podporu, uveďte druh pomoci a přiměřený čas. Připravte si také zdvořilou reakci pro případ, že druhý právě nemůže.