Emoce v týmu: informace pro rozhovor

Atmosféru nelze řídit příkazem

Na poradě je ticho, přestože je zřejmé, že termín projektu je napjatý. Vedoucí může usoudit, že všichni souhlasí. Mlčení ale může znamenat také nejistotu, únavu nebo obavu ozvat se. Emoční inteligence neznamená číst myšlenky; jde o schopnost všimnout si signálu a ověřit si jeho význam bez ukvapených závěrů.

Místo „Vidím, že jste nespokojení“ zkuste položit otázku: „Je v návrhu něco, co ještě potřebujeme prověřit?“ Dáte tím prostor pochybnostem, aniž byste někomu přisuzovali pocit, který nemusel mít.

Když kolega reaguje podrážděně, můžete pojmenovat, co se děje: „Rozhovor se vyostřuje. Vraťme se k tomu, které dva úkoly soupeří o čas.“ Neznamená to, že musíte potlačit jeho názor. Vhodnější je oddělit emoce od věcné otázky a hledat řešení.

Budování bezpečné atmosféry závisí také na tom, jak reagujete na nesouhlas. Pokud žádáte o zpětnou vazbu, ale pak se lidem vysmíváte, vaše výzva k otevřenosti nemá velkou váhu. Důvěra se projevuje v tom, jak se chováte potom.

Ne každý chce v práci mluvit o svých osobních pocitech. Respektujte soukromí a umožněte lidem pojmenovat pracovní překážku, aniž by museli odhalovat své emoce.

Vyzkoušejte v praxi: Při příští týmové dohodě položte otevřenou otázku na možná rizika. Po odpovědi shrňte, o čem je třeba rozhodnout, aniž byste ostatním přisuzovali motivy.