Cíl, který zbytečně netlačí

Oddělte výsledek od toho, co můžete udělat

„Chci, aby si mě kolegové víc vážili“ je pochopitelné přání, ale reakce ostatních není úplně ve vaší moci. Můžete však ovlivnit, jak připravujete argumenty, dodržujete dohody a sdělujete své hranice. Dobré plánování rozlišuje mezi kýženým výsledkem a vlastním jednáním.

Zkuste svůj cíl napsat do dvou řádků. Výsledek: „Chci vést pracovní rozhovory jasněji.“ Činnost: „Před důležitou poradou si připravím stanovisko, důvod a otázku pro druhou stranu.“ Přidejte přiměřený termín a způsob, jak poznáte, že se vaše dovednost zlepšuje.

Měření nemusí znamenat tabulku plnou čísel. U komunikace můžete sledovat, jestli lidé rozumějí vašemu požadavku, aniž byste ho museli opakovaně vysvětlovat. U učení si můžete ověřit, jestli dokážete získanou informaci vysvětlit vlastními slovy a použít při plnění úkolu.

Když si vytváříte nový návyk, začněte v rozsahu, který odpovídá vašim povinnostem. Plán na každý den může znít odhodlaně, ale při nepravidelném režimu se rychle změní v řadu výčitek. Lepší může být stanovit si jasné minimum a náhradní termín.

Při plnění cíle se ptejte, jestli stále odpovídá vašim hodnotám a aktuálním možnostem. Změna podmínek automaticky neznamená, že plán selhal; může být důvodem k jeho úpravě.

Vyzkoušejte v praxi: Rozdělte jeden svůj cíl na kýžený výsledek, první krok, který můžete ovlivnit, a známku pokroku. Pak si napište, za jakých okolností rozsah zmenšíte.