Zpětná vazba, která dítě posouvá dál

Hodnoťte postup, ne hodnotu dítěte

Představte si, že dítě přineslo horší známku. Věta „Jsi líný“ hodnotí jeho osobnost a neříká, co má udělat jinak. Ani opačný extrém, automatické „Ty jsi génius“, nevysvětlí, co skutečně fungovalo. Užitečná zpětná vazba se opírá o pozorovatelný postup.

Můžete říct: „Vidím, že první příklady máš správně a u slovních úloh jsi přeskočil zadání. Co by ti příště pomohlo?“ Taková věta spojuje konkrétní informaci s možností změny. Když dítě odvedlo dobrou práci, pojmenujte, co přesně udělalo: „Zkontroloval sis výsledek dvěma způsoby.“

Chyba je informace, ne nálepka. To ale neznamená, že je třeba odstraňovat následky každého neúspěchu. Pokud dítě zapomnělo na svou povinnost, může se přiměřeně podílet na nápravě. Důležité je, aby vědělo, jaký krok má udělat jako další.

Ve chvíli, kdy jsou emoce vypjaté, nemusí být dítě připravené rozebírat svůj výkon. Nejdřív se uklidněte, potom se vraťte ke konkrétnímu chování. Pokud se problém opakuje, zkoumejte i podmínky: nejasné zadání, únava, nedostatek času nebo přílišná náročnost.

Vyzkoušejte v praxi: Nahraďte jedno obecné hodnocení třemi částmi: čeho jste si všimli, jaký to mělo výsledek a co lze příště zkusit. Sledujte, jestli dítě dokáže pojmenovat svůj další krok.