Emoce přijměte, škodlivé chování zastavte

Dvě věci mohou platit zároveň

Dítě se rozzlobí a hodí hračkou. Můžete uznat jeho hněv a zároveň zakázat házení předmětů. Není to rozpor. Pocity nejsou totéž co činy. Věta „Vidím, že se zlobíš. Hračkami neházíme“ dává prostor oběma skutečnostem.

Nejprve se soustřeďte na bezpečí a jasně stanovte krátkou hranici. Pokud hrozí, že někdo přijde k úrazu, nebezpečné chování zastavte. Dlouhé vysvětlování nechte na dobu, až napětí opadne. Pak zjišťujte, co situaci spustilo: „Chtěl sis ještě hrát? Co tě rozčílilo nejvíc?“

Pomáhá nabídnout přijatelné způsoby reakce: „Můžeš říct, že se ti to nelíbí, na chvíli odejít stranou nebo mě požádat o pomoc.“ Při sourozeneckých konfliktech si vyslechněte obě strany, aniž byste hned hledali viníka. Požadujte nápravu konkrétního chování, ne předstíranou omluvu.

I rodič může udělat chybu. Pokud zvýšíte hlas, můžete se k situaci vrátit: „Křičel jsem. To nebylo správné. Pravidlo ale platí a příště ho řeknu klidněji.“ Taková náprava hranici neoslabuje.

Vyhněte se vyjednávání o hranici přímo během výbuchu hněvu. Krátké a předvídatelné pravidlo bývá srozumitelnější než náhlé hrozby.

Vyzkoušejte v praxi: Připravte si dvě krátké věty: jednu k pojmenování emoce a druhou ke stanovení hranice. Při dalším konfliktu je řekněte klidně a bez dlouhého hodnocení dítěte.