Po neúspěchu nehledejte viníka, ale poučení

Neúspěch je událost, ne vaše identita

Připravovali jste se na rozhovor, který nevyšel. Vyzkoušeli jste nový pracovní postup, ale nepřinesl výsledek. První myšlenka může být „nemám na to“. Takový závěr ale zaměňuje konkrétní zkušenost za trvalou vlastnost člověka. Užitečnější otázka zní: Co přesně nefungovalo a co se z toho můžu dozvědět?

Rozdělte situaci na tři části. Co bylo ve vaší moci? Co ovlivnily okolnosti nebo jiní lidé? Který jeden prvek příště změníte? Například při nevydařeném vystoupení mohl být váš úvod příliš dlouhý, ale zároveň publikum dostalo neúplné zadání. Zlepšit můžete strukturu i způsob, jakým si ověříte očekávání.

Vyhněte se dvěma pastem. První je nekonečná sebekritika: „Jsem prostě neschopný.“ Druhou je umělé povzbuzování: „Všechno je vlastně skvělé.“ Ani jedno vám nepomůže rozhodnout se, co dál. Připusťte zklamání a pak situaci poctivě vyhodnoťte.

Odolnost neznamená pokračovat za každou cenu. Pokud opakované pokusy nepřinášejí pokrok a náklady rostou, může být rozumné změnit metodu, požádat o pomoc, cíl odložit nebo ho opustit. Vzdát se nevhodného cíle nemusí vždy znamenat neúspěch.

Vyzkoušejte v praxi: Vezměte jeden nedávný neúspěch. Místo hodnocení sebe sama napište tři věty: „Stalo se…“, „Měl jsem pod kontrolou…“, „Příště vyzkouším…“. Taková stručnost vás nutí oddělit emoce od dalšího kroku.