Čí cíl vlastně sleduji?

Rozlišujte závazek od cizího očekávání

Někdy nás pohání zvědavost a zájem. Jindy strach, že někoho zklameme, potřeba uznání nebo pocit, že „správný člověk“ musí neustále dělat pokroky. Všechny tyto důvody nás mohou vést k činnosti, ale ne všechny přinášejí stejný druh uspokojení.

Zkuste si položit tři otázky. Chtěl bych tohoto cíle dosáhnout, i kdyby o něm nikdo nevěděl? Co za jeho dosažení zaplatím časem, energií nebo vztahy? Mám možnost upravit podmínky, nebo jen naplňuji představy druhých?

Představte si podnikatele, který zvažuje otevření další pobočky. Okolí to považuje za přirozený znak úspěchu. On si ale cení času s rodinou a kvalitní práce v menším týmu. Rozšíření firmy může být dobrým rozhodnutím, ale jen pokud skutečně odpovídá jeho prioritám a možnostem. Samotné očekávání růstu nestačí.

Vlastní cíl nemusí být pohodlný. Někdy zahrnuje péči o blízké nebo závazek, který jste přijali. Rozdíl je v tom, zda mu rozumíte, vědomě ho přijímáte a dokážete pojmenovat své hranice.

Vyzkoušejte v praxi: U jednoho důležitého cíle doplňte dvě věty: „Dělám to, protože…“ a „Nejsem ochotný obětovat…“. Pokud se vám odpovědi hledají těžko, zatím nezvyšujte úsilí. Nejdřív si ujasněte směr. Silná motivace k nesprávně zvolenému cíli vás může rychleji dovést tam, kam nechcete.