Naslouchejte emocím, ale nerozhodujte se jen podle nich

Pocit je informace, ne příkaz

Vztek vás může upozornit na překročenou hranici. Strach může signalizovat riziko. Nadšení zase naznačí, že vám na něčem záleží. Žádný z těchto pocitů vám ale sám o sobě neřekne, která volba bude nejlepší. Proto je užitečné oddělit pojmenování emoce od rozhodnutí.

Představte si, že vás kolega nepříjemně zkritizuje. Máte chuť okamžitě odmítnout celý projekt. Zkuste tři kroky: „Co právě cítím? Na co mě to upozorňuje? Jaké důkazy potřebuji, abych se mohl rozhodnout?“ Kritika možná byla nepřiměřená, ale může obsahovat i věcnou připomínku.

U důležitého rozhodnutí si dopřejte odstup odpovídající situaci. Na odpověď na e-mail často stačí krátká pauza. Při změně zaměstnání může být vhodné nechat si návrh projít hlavou, sepsat možnosti a promluvit si s někým, kdo zná vaši situaci. Rozhodnutí ale neodkládejte automaticky, pokud je potřeba jednat rychle.

Všímejte si také příjemných emocí. Krátké nadšení z nové příležitosti může zastřít její náklady. Než souhlasíte, zeptejte se, co budete dělat v běžné úterý, nejen v den podpisu.

Vyzkoušejte v praxi: Vzpomeňte si na poslední rozhodnutí, které ovlivnil silný pocit. Napište, co vám emoce správně naznačila a co jste ještě potřebovali ověřit. Cílem není potlačovat pocity, ale doplnit je úsudkem.