Všímavost k vlastním reakcím
Všímavost k vlastním reakcím
Naše první reakce formují zkušenosti a očekávání. Někdy si všímáme hlavně chování, které nás překvapilo, a přehlížíme svůj vlastní podíl na nedorozumění. Krátká pauza může zabránit tomu, aby se z podráždění stala obviňující věta. Všimněte si, co se děje ve vašem těle, pojmenujte emoci a oddělte ji od závěru o druhém člověku: „Jsem zaskočený. Zatím nevím, proč kolega odpověděl stručně.“
Pak si položte tři otázky: Co vím přímo? Co si domýšlím? Jaká otázka by mi pomohla? Tento postup neznamená potlačovat pocity. Pocity nám dávají informaci o tom, na čem nám záleží; samy o sobě však nepotvrzují, co si myslí druhý člověk. Pokud jste unavení nebo pod časovým tlakem, můžete požádat o chvíli: „Chci odpovědět přesně. Dám si krátkou pauzu a vrátím se k tomu.“
Všímavost se rozvíjí opakováním v běžných situacích, nejen při velkém konfliktu. Po rozhovoru si krátce poznamenejte, co jste předpokládali a co jste se dozvěděli. Snáz tak rozpoznáte své vlastní vzorce a příště budete moci reagovat klidněji.
Během pauzy si můžete připravit jednu věcnou otázku a jednu jasně formulovanou potřebu. K tématu se pak vrátíte klidněji, aniž byste zamlčeli jeho důležitost.