Pozorování bez nálepek
Pozorování bez nálepek
Při mezikulturním nedorozumění oddělte pozorování od výkladu. Pozorování je konkrétní a ověřitelné: „Na schůzku přišel deset minut po domluveném čase.“ Výklad připisuje příčinu nebo vlastnost: „Neváží si mě.“ Rozdíl je důležitý, protože výklad se může ukázat jako nesprávný a snadno vyvolá obrannou reakci. Pozdní příchod mohl souviset s dopravou, nejasnou domluvou nebo s tím, jak účastníci chápou čas.
Když máte silný dojem, zkuste si zapsat tři věty: co jsem přímo viděl nebo slyšel, co jsem si o tom pomyslel a co ještě nevím. Pak hledejte alespoň dvě možná vysvětlení. Cílem není vymýšlet omluvy, ale zabránit tomu, aby se první domněnka vydávala za fakt. Pokud je chování důležité, zeptejte se na něj klidně a konkrétně: „Domluvili jsme se na začátku v devět. Jak jste tu domluvu pochopil vy?“
Vyhněte se tvrzením o celé skupině na základě jedné zkušenosti. Jednotlivec není vzorkem celé kultury. Přesné pojmenování situace podporuje rozhovor; nálepka ho většinou ukončí dřív, než zjistíme podstatné informace.
Když si člověk své vysvětlení ověří, může zjistit, že část jeho dojmu byla správná a část ne. Opravit vlastní úsudek je projev přesnosti, ne slabosti.