Jazyk, tempo a neverbální signály
Jazyk, tempo a neverbální signály
Komunikace probíhá prostřednictvím slov i tempa, hlasitosti, pohledu či odstupu. Tyto signály mohou mít v různých prostředích odlišný význam a zároveň se liší i u jednotlivců. Krátký oční kontakt nemusí znamenat nezájem; intenzivní pohled nemusí být všude vnímán stejně. Bez dalších informací proto nepoužívejte neverbální projev jako důkaz úmyslu.
Pomáhá mluvit srozumitelně: používejte kratší věty, vysvětlete interní zkratky a oddělte jeden požadavek od druhého. Neznamená to mluvit hlasitěji nebo jednat s druhým jako s dítětem. Pokud je rozhovor důležitý, pošlete stručné shrnutí písemně a dejte druhé straně možnost nedorozumění opravit. Při skupinové diskusi hlídejte, aby rychlost a hlasitost neznamenaly, že se ke slovu dostanou jen ti nejrychlejší.
Pokud nerozumíte reakci, místo čtení myšlenek se zeptejte: „Všiml jsem si, že jste ztichl. Chcete si to promyslet, nebo vám na návrhu něco nesedí?“ Taková formulace nabízí možnosti, aniž by vnucovala příčinu. Respektující projev spojuje jasnost s ochotou přizpůsobit se, ne s předstíráním, že všichni komunikují stejně.
U důležité zprávy nechte čas na otázky a ověřte si, zda je jasné, kdo co udělá a do kdy. Srozumitelnost se tak stává společným úkolem.