Sebevědomí bez nálepek

Oceňujte konkrétní činnost, nejen výsledek

Dítě nakreslí obrázek a čeká na vaši reakci. „Jsi génius!“ může potěšit, ale moc mu neřekne o tom, co se povedlo. Konkrétnější zpětná vazba zní: „Všiml jsem si, že jsi zkoušel různé barvy a na mostě sis dal záležet.“ Popis skutečnosti vytváří prostor pro rozhovor.

Při neúspěchu se snažte oddělit výkon od hodnoty dítěte. Když se mu nepovede test, nepomůže věta „Na matematiku nemáš hlavu“. Stejně tak nemusí být upřímné tvrdit, že výsledek je skvělý. Můžete říct: „Tenhle výsledek tě zklamal. Kterým úlohám jsi rozuměl a kde ses zasekl?“

Děti mají různé zájmy a učí se různým tempem. Srovnávání se sourozencem nebo spolužákem může zakrýt skutečný pokrok. Lepší je sledovat, co dítě zvládlo před měsícem a co zvládá dnes, a zároveň přijmout i oblasti, ve kterých potřebuje větší podporu.

Nemusíte chválit každou maličkost. Někdy je cennější projevit upřímný zájem: „Jak tě to napadlo?“ nebo „Co bys chtěl zkusit dál?“ Sebevědomí nespočívá v přesvědčení, že vždycky uspěje, ale také v možnosti zvládnout chybu, aniž by ztratilo důstojnost.

Vyzkoušejte v praxi: Po nejbližší dětské aktivitě si všimněte jednoho konkrétního úsilí nebo postupu a popište ho bez přehánění. Pak položte otázku, která dítěti umožní pojmenovat vlastní zkušenost.