Ne každý kolega vám bude sympatický. Může vás rozčilovat jeho způsob komunikace, pracovní tempo, potřeba prosazovat se nebo naopak pasivita. Přesto spolu potřebujete připravovat projekty, předávat si informace a rozhodovat. Cílem v takové situaci není za každou cenu navázat přátelství, ale nastavit spolupráci tak, aby osobní antipatie nepoškozovaly výsledek ani každodenní atmosféru.
Pomáhá oddělit dvě otázky: „Je mi tento člověk sympatický?“ a „Dokážeme spolu profesionálně fungovat?“ Odpověď na první může zůstat záporná. Tu druhou ale často lze zlepšit konkrétními pravidly, jasnou komunikací a realisticky nastavenými hranicemi.
Nejprve odlište nesympatii od konkrétního problému
Za větou „nesedí mi“ se mohou skrývat velmi rozdílné situace. Někdy jde jen o odlišný styl, jindy o chování, které skutečně komplikuje práci.
Zkuste přesně pojmenovat, co vám vadí:
- Styl komunikace: kolega je příliš stručný, hlučný, ironický nebo naopak příliš obšírný.
- Pracovní tempo: pracuje výrazně rychleji nebo pomaleji než vy.
- Rozdělení odpovědnosti: úkoly se přesouvají, termíny se nedodržují nebo není jasné, kdo za co odpovídá.
- Rozdílné hodnoty: jinak vnímáte férovost, kvalitu nebo odpovědnost.
- Osobní nesympatie: člověk vám jednoduše není blízký, přestože svou práci odvádí korektně.
Tohle rozlišení je důležité, protože ne každý nepříjemný pocit vyžaduje pracovní řešení. Pokud je kolega spolehlivý a problémem je jen osobní chemie, může stačit profesionální odstup.
Nemusíte si být blízcí, abyste si v práci důvěřovali
Pracovní důvěra nemusí znamenat osobní blízkost. Může stát na mnohem praktičtějších věcech: dodržování termínů, přesných informacích, jasném předávání úkolů a předvídatelném jednání.
Pokud vám kolega není sympatický, zaměřte se právě na tyto konkrétní znaky. Místo otázky „Můžu mu věřit jako člověku?“ si položte třeba tyto:
- Dodrží, co slíbí?
- Dá mi včas vědět, když nastane problém?
- Respektuje dohodnuté kompetence?
- Lze s ním věcně vyřešit neshodu?
Takový pohled snižuje riziko, že osobní dojem automaticky promítnete do hodnocení celé jeho práce.
Domluvte se na spolupráci dřív, než vznikne problém
Mezi lidmi, kteří si přirozeně rozumějí, funguje řada věcí intuitivně. Pokud je vztah napjatý, je lepší nespoléhat na domněnky a dohodnout si pravidla výslovně.
| Oblast | Co si ujasnit | Příklad dohody |
|---|---|---|
| Úkoly | Kdo za co odpovídá | Každý má jasně určenou část projektu |
| Termíny | Kdy má být co předáno | Průběžný výstup zkontrolujete dva dny před konečným termínem |
| Komunikace | Které věci řešíte písemně a které osobně | Operativní záležitosti řešíte písemně, sporná témata rozhovorem |
| Změny | Jak si oznamujete odchylky od plánu | O riziku zpoždění dáte vědět hned, ne den před termínem |
Čím méně prostoru zůstane pro nejasná očekávání, tím méně situací budete vykládat skrze osobní antipatie.
Mluvte o chování, ne o povaze člověka
Pokud vám něco na spolupráci vadí, popisujte konkrétní chování a jeho pracovní dopad. Věta „Jsi nespolehlivý“ hodnotí člověka. Věta „Potřebuji vědět o zpoždění dřív, protože na tvoji část navazuje moje“ pojmenovává problém.
Užitečné sdělení má tři části:
- Co se stalo: bez hodnocení a zveličování.
- Jaký to mělo dopad: na úkol, termín nebo tým.
- Co potřebujete příště: konkrétní změnu chování.
Například: „Podklady přišly až v den prezentace a nestihl jsem je zkontrolovat. Příště je potřebuji nejpozději den předem. Pokud to nepůjde, dej mi prosím vědět dřív.“
Nezaměňujte profesionální odstup za ignorování
Omezit kontakt na nezbytné minimum může být v některých situacích rozumné. Problém nastává, když se z odstupu stane zadržování důležitých informací, obcházení kolegy nebo okázalý chlad.
Profesionální odstup znamená, že:
- komunikujete slušně a věcně,
- předáváte informace, které druhý potřebuje ke své práci,
- nevyhledáváte zbytečný osobní kontakt, pokud vám není příjemný,
- nepoužíváte ostatní kolegy jako prostředníky tam, kde můžete mluvit přímo.
Chráníte tím své hranice, aniž byste z osobní nesympatie vytvářeli problém pro celý tým.
Ověřte si, zda vás neovlivňuje jeden silný dojem
Když nám někdo není sympatický, snáze si všímáme chování, které náš názor potvrzuje. Jedna nepříjemná zkušenost pak může ovlivnit, jak vnímáme další situace.
Není třeba přesvědčovat se, že kolega je ve skutečnosti skvělý člověk. Stačí si občas položit dvě kontrolní otázky:
- Co vím: Které konkrétní události podporují můj závěr?
- Co si domýšlím: Jaké motivy nebo úmysly mu přisuzuji, aniž bych si jimi byl jistý?
Krátká odpověď na e-mail může například znamenat nezájem, ale také pracovní vytížení nebo prostě stručný styl. Pokud na výsledku záleží, je lepší si význam ověřit než automaticky zvolit nejhorší vysvětlení.
Nehledejte shodu tam, kde stačí funkční dohoda
Některé pracovní spory se zbytečně protahují, protože jedna strana nechce dosáhnout jen dohody, ale také toho, aby druhá uznala její pohled za správný.
Při spolupráci s člověkem, který vám nesedí, může být praktičtější hledat nezbytné minimum shody. Nemusíte mít stejný názor na způsob práce, pokud se dokážete dohodnout na výsledku, termínu a odpovědnosti.
Jestliže například jeden z vás dává přednost podrobnému plánování a druhý improvizaci, nemusíte rozhodovat, který přístup je lepší. Můžete si stanovit kontrolní body, které jednomu poskytnou dostatek jistoty a druhému dostatek volnosti.
Modelový příklad spolupráce na projektu
Představte si, že s kolegou připravujete prezentaci pro zákazníka. Vám vadí, že všechno řeší na poslední chvíli. Jemu zase připadá, že plánujete příliš podrobně.
Místo debaty o tom, kdo pracuje správně, si můžete spolupráci nastavit takto:
- Společný cíl: prezentace musí být hotová dva dny před schůzkou.
- Rozdělení práce: každý odpovídá za svou konkrétní část.
- Kontrolní bod: čtyři dny před schůzkou si ukážete rozpracovanou verzi.
- Prostor pro vlastní styl: mezi kontrolními body si každý organizuje práci po svém.
- Pravidlo pro případ problému: o riziku zpoždění se informujete okamžitě.
Takové nastavení nemusí změnit váš osobní vztah. Může ale výrazně snížit počet situací, kdy se rozdílné pracovní styly mění v konflikt.
Nezatahujte ostatní kolegy do osobní antipatie
Když nám někdo vadí, přirozeně hledáme u ostatních potvrzení svého názoru. Krátké postěžování může působit neškodně, snadno se ale promění ve vytváření skupin a přenášení napětí do týmu.
Pokud potřebujete problém probrat s třetí osobou, držte se jeho pracovního jádra: „Potřebuji vyřešit předávání podkladů, protože se nám opakovaně posouvá termín.“ To je něco jiného než hledat souhlas s tvrzením, že je kolega nemožný.
Výjimkou je závažné nebo opakované nevhodné chování, které je třeba řešit s nadřízeným či jinou odpovědnou osobou. I tehdy pomůže uvést konkrétní události a jejich dopad, nikoli seznam osobních hodnocení.
Kdy má smysl kolegu lépe poznat
Ne každá nesympatie vyžaduje bližší kontakt. Někdy ale může pomoci krátký neformální rozhovor nebo spolupráce na menším úkolu, zejména pokud váš názor vznikl na základě několika málo setkání.
Smysl to má hlavně tehdy, když:
- spolu budete pracovat dlouhodobě,
- vzájemná nedůvěra komplikuje běžná rozhodnutí,
- máte pocit, že se znáte jen z konfliktních situací,
- je možné, že problémem je spíš odlišný styl než nefér chování.
Cílem není nutit se do přátelství. Stačí lépe porozumět tomu, jak druhý člověk přemýšlí a co od spolupráce potřebuje.
Kdy už lepší komunikace nestačí
Ne každý problém lze vyřešit větší trpělivostí nebo přesnější komunikací. Pokud se opakovaně objevuje ponižování, přivlastňování cizí práce, porušování dohod, záměrné zatajování informací nebo jiné chování se závažným pracovním dopadem, nejde už jen o osobní nesoulad.
V takovém případě si zaznamenejte konkrétní situace, jejich dopad i dosavadní pokusy o nápravu. Podle závažnosti může být nutné zapojit nadřízeného nebo využít jiný interní postup.
Stručný postup pro příští náročnou spolupráci
Až budete příště pracovat s člověkem, který vám osobnostně nesedí, zkuste tento postup:
- Pojmenujte konkrétní problém a oddělte ho od obecné nesympatie.
- Ujasněte si cíl spolupráce, aby bylo jasné, čeho potřebujete společně dosáhnout.
- Nastavte pravidla pro úkoly, termíny a komunikaci.
- Mluvte o chování a jeho důsledcích, ne o povaze člověka.
- Ověřujte si vlastní interpretace, pokud si nejste jistí úmyslem druhé strany.
- Zachovejte přiměřený odstup, pokud osobní blízkost není potřeba.
- Závažné opakované problémy řešte formálněji, když běžná dohoda nestačí.
Dobré pracovní vztahy neznamenají, že si se všemi musíte osobně rozumět. V mnoha týmech je realističtějším cílem předvídatelná, férová a funkční spolupráce i mezi lidmi, kteří by si mimo práci pravděpodobně blízcí nebyli.
