Na pracovním setkání se vás někdo zeptá, čemu se věnujete. Víte, že by bylo užitečné zmínit projekt, který se povedl, ale v hlavě se ozve nepříjemná obava: nechci se chlubit. Odpovíte proto příliš obecně, druhý člověk nezjistí, co umíte, a rozhovor skončí dřív, než se mohl pořádně rozvinout.
Sebeprezentace je přirozenou součástí profesní komunikace. Rozdíl nespočívá v tom, zda o svých úspěších mluvíte, ale jak je zasadíte do kontextu a co díky tomu druhému člověku pomůžete pochopit. Cílem není působit důležitě, ale nabídnout dostatek informací pro smysluplný rozhovor.
Chlubení a profesionální sebeprezentace nejsou totéž
Chlubení obvykle staví do popředí hodnocení vlastní osoby. Profesionální sebeprezentace popisuje zkušenost, výsledek nebo způsob práce, který se hodí k dané situaci. Rozdíl může být ve slovech nepatrný, ale v tom, jak rozhovor vyzní, je často výrazný.
| Přístup | Příklad | Jak může působit |
|---|---|---|
| Hodnocení sebe sama | Patřím mezi nejlepší lidi na tyto projekty | Důraz je na vlastní výjimečnosti |
| Popis zkušenosti | Za poslední rok jsem vedl tři podobné projekty | Druhá strana získá konkrétní kontext |
| Vágní zlehčování | Dělám tam tak nějak všechno, nic zvláštního | Není jasné, co vlastně umíte |
| Konkrétní přínos | V projektu jsem měl na starosti zavedení nového procesu | Rozhovor může přirozeně pokračovat otázkami |
Nemusíte sami sebe označovat za úspěšné. Často stačí pojmenovat, co jste dělali, co se podařilo a za co jste nesli odpovědnost.
Začněte tím, co je pro druhého člověka důležité
Při prvním setkání nemusíte představovat celý svůj profesní životopis. Užitečnější je vybrat jednu zkušenost, která souvisí s tématem rozhovoru.
Když se například bavíte s někým z logistiky, nemusíte vyjmenovávat všechny své pracovní úspěchy. Stačí zmínit projekt, v němž jste řešili podobný problém. Pro člověka, který vede tým, může být důležitá vaše zkušenost se zaváděním procesů nebo koordinací lidí.
Položte si otázku: Která informace pomůže druhé straně pochopit, proč má smysl v rozhovoru pokračovat?
Použijte jednoduchou trojici úkol, výsledek a poučení
Pokud se vám o vlastních úspěších mluví nepřirozeně, může pomoci jednoduchá struktura. Nemusíte vyprávět dlouhý příběh. Stačí tři části:
- Úkol: co jste měli na starosti nebo jaký problém jste řešili.
- Výsledek: čeho se podařilo dosáhnout nebo co se zlepšilo.
- Poučení: co jste si z toho odnesli a co dnes umíte dělat lépe.
Místo věty „vedl jsem velmi úspěšný projekt“ můžete říct: „Koordinoval jsem zavedení nového systému v menším týmu. Podařilo se nám přejít na nový postup bez přerušení provozu a od té doby věnuji mnohem větší pozornost přípravě lidí na změnu.“
Takové představení nepůsobí jen jako výčet zásluh. Obsahuje zkušenost i zamyšlení a nabízí druhé straně několik možností, na co navázat.
Nemusíte za každou cenu působit výjimečně
Nejistota při sebeprezentaci často roste, když máme pocit, že musíme za každou cenu zaujmout. Pak vznikají dva extrémy: buď své úspěchy zveličujeme, nebo je raději úplně zamlčíme.
Užitečnější cíl je jednodušší: mluvit srozumitelně a konkrétně. Člověk, se kterým hovoříte, nemusí obdivovat vaši kariéru. Potřebuje vědět, kdo jste, čemu se věnujete a zda máte společné téma.
Konkrétní popis působí věrohodněji než velká slova
Výrazy jako úspěšný, výjimečný, špičkový nebo revoluční toho moc neříkají, pokud za nimi nestojí konkrétní obsah. Při networkingu bývá užitečnější pojmenovat činnost nebo výsledek.
Například:
- místo „jsem velmi zkušený manažer“ řekněte, jaké týmy nebo projekty jste vedli,
- místo „mám skvělé kontakty“ popište, v jakém prostředí se dlouhodobě pohybujete,
- místo „dělám velké projekty“ stručně vysvětlete jejich typ a svou roli,
- místo „jsem odborník na změny“ uveďte, jaký druh změny jste řešili.
Konkrétnost má ještě jednu výhodu. Druhý člověk si může hodnotu vaší zkušenosti posoudit sám, aniž byste ho k tomu tlačili.
Přiznejte i hranice svých zkušeností
Profesionální sebeprezentace nemusí být jen seznamem pozitivních výsledků. Důvěryhodně může působit i věta, která ukáže, co jste ještě nedělali nebo v čem máte méně zkušeností.
Můžete například říct: „Tuto oblast znám spíš z menších projektů. U rozsáhlého nasazení bych si potřeboval doplnit technické podrobnosti.“ Takové vyjádření automaticky nesnižuje vaši hodnotu. Naopak pomáhá druhé straně lépe odhadnout, kde končí vaše skutečná zkušenost a začíná nejistota.
V profesních vztazích bývá dlouhodobá důvěryhodnost často užitečnější než jednorázový silný dojem.
Po představení vraťte pozornost k druhému člověku
Rozhovor začne působit jako chlubení hlavně tehdy, když se dlouho točí jen kolem jednoho člověka. Po krátkém představení vlastní zkušenosti proto přirozeně položte otázku druhé straně.
Můžete navázat třeba takto:
- „Jak to řešíte u vás?“
- „S čím máte u podobných projektů největší potíže?“
- „Je to téma, kterému se teď věnujete?“
- „Co se vám při tomto přístupu osvědčilo?“
Sebeprezentace se tak promění ve výměnu. Nejde už o jednostranné dokazování vlastní hodnoty, ale o hledání společného tématu.
Modelový příklad z networkingové akce
Představte si, že se na odborné akci bavíte s člověkem, který pracuje ve firmě, kde by vás mohla zajímat budoucí spolupráce. Zeptá se, čemu se věnujete.
Příliš neurčitá odpověď může znít: „Dělám projektové řízení.“ Příliš nátlaková zase: „Jsem skvělý projektový manažer a mám za sebou spoustu úspěšných projektů.“
Vyváženější odpověď může vypadat takto: „Vedu projekty, při kterých se mění interní proces a je potřeba sladit několik týmů. Poslední rok jsem se věnoval hlavně zavádění nových postupů bez přerušení běžného provozu. Jak podobné změny nastavujete u vás?“
V několika větách zazní odbornost, zkušenost i téma, které může rozhovor posunout dál. Není potřeba hodnotit sebe sama.
Připravte si tři zkušenosti, ne naučený monolog
Pokud si při networkingu nejste jistí, může pomoci příprava. Neměla by ale mít podobu dokonale naučeného projevu. Užitečnější je mít v hlavě tři krátké zkušenosti, které můžete použít podle situace.
Vyberte si například:
- Projekt, na který jste hrdí: ukáže vaši silnou stránku.
- Problém, který jste vyřešili: představí váš způsob uvažování.
- Situaci, ze které jste se něco naučili: ukáže schopnost sebereflexe a rozvoje.
Každou zkušenost zkuste shrnout do tří nebo čtyř vět. Nemusíte ji pak odříkávat; stačí vědět, v čem spočívá její podstata.
Čemu se při sebeprezentaci raději vyhnout
I dobrý obsah může působit nepříjemně, pokud nezohledňuje situaci. Pozor zejména na tyto chyby:
- Příliš dlouhý monolog: Když druhá strana nemá prostor reagovat, rozhovor se mění v prezentaci.
- Srovnávání s ostatními: Svou hodnotu nemusíte dokazovat tím, že budete shazovat kolegy nebo konkurenci.
- Úspěchy bez kontextu: Výčet titulů a projektů nemusí souviset s aktuálním tématem.
- Zveličování vlastní role: U týmových výsledků je vhodné říct, za co jste odpovídali vy a co bylo výsledkem společné práce.
- Falešná skromnost: Zlehčování vlastní práce může působit stejně nepřirozeně jako přehnané chlubení.
Když je vám sebeprezentace nepříjemná, začněte malým krokem
Nemusíte se ze dne na den změnit v člověka, který bez váhání osloví každého v místnosti. Pokud je vám profesní představování nepříjemné, začněte v situacích s menším tlakem.
Můžete si krátké představení vyzkoušet při rozhovoru s kolegou z jiného oddělení, na menším odborném setkání nebo při neformální debatě po prezentaci. Cílem není mluvit o sobě víc, ale popisovat svou práci přesněji.
Postupně si všimnete, které formulace vám sedí a u kterých máte pocit, že hrajete cizí roli. I to je užitečná zpětná vazba.
Dobré profesní vztahy nevznikají z jediného silného dojmu
První představení může rozhovor otevřít, ale dlouhodobý profesní vztah stojí na další komunikaci, spolehlivosti a vzájemném zájmu. Nemusíte proto během prvních pěti minut vyjmenovat všechno, čeho jste kdy dosáhli.
Pokud se rozhovor rozvíjí, na další zkušenosti může přijít řeč později. A pokud se nerozvíjí, ani dokonale připravený seznam úspěchů z něj nemusí vytvořit kvalitní kontakt.
Při příští příležitosti zkuste jednoduchý postup: jedna relevantní zkušenost, jeden konkrétní výsledek a jedna otázka pro druhou stranu. Rozhovor tak zůstane profesionální, přirozený a oboustranný.
