Sebereflexe je přesné zkoumání, ne vnitřní soud

Sebereflexe je přesné zkoumání, ne vnitřní soud

Po nepříjemném rozhovoru si řeknete: „Zase jsem všechno pokazil.“ Tato věta může vyjadřovat zklamání, ale neříká, který okamžik byl problémový. Možná jste druhému skočili do řeči. Možná jste správně nastavili hranici, ale jemu se to nelíbilo. Sebereflexe má pomoci rozlišit vlastní postup od reakcí, které nemůžete úplně ovlivnit. Jinak se snadno změní v sebekritiku bez řešení.

Po důležité události si položte čtyři otázky: co se přesně stalo, čeho jsem chtěl dosáhnout, co jsem udělal a co zkusím příště? Odpovídejte popisně. Místo „byl jsem slabý“ napište „na otázku ohledně termínu jsem odpověděl neurčitě a nedomluvil další krok“. Takový záznam umožňuje nácvik. Pokud si nejste jistí, jak rozhovor působil, požádejte druhou stranu o konkrétní zpětnou vazbu.

Sebereflexe není automatické přiznání viny. Někdy vám ukáže, že jste postupovali přiměřeně, ale druhý člověk měl jiná očekávání. V takovém případě může být dalším krokem vysvětlení hranic, ne omlouvání za každou cenu. Vyhněte se také opačnému extrému, kdy všechny problémy připisujete okolí. Zaměřte se na tu část chování, kterou opravdu můžete změnit.

Na konci dne si vyberte jednu náročnější situaci a věnujte jí pár vět. Zachyťte jeden konkrétní okamžik, jednu užitečnou věc a jednu úpravu. Nehodnoťte celý den jedinou nálepkou. Dobrá sebereflexe vytváří prostor pro další pokus a zachovává důstojnost člověka, který se učí.

Po poradě si řeknete „Jsem neschopný“. Jak vypadá užitečnější reflexe?

Zručnosti pro praxi: jak se učit, přemýšlet a spolupracovat

Pokračovat ve školení

Zadejte e-mailovou adresu a pokračujte ve školení.