Dovednost není totéž co znalost
Dovednost není totéž co znalost
Vyslechnete si přednášku o aktivním naslouchání. Umíte vysvětlit, proč je důležité neskákat druhým do řeči. Na nejbližší poradě ale po první větě kolegy začnete obhajovat svůj názor. Znalost máte, ale její použití zatím není spolehlivou dovedností. Rozdíl se ukáže až v situaci, kdy je potřeba něco udělat, rozhodnout nebo říct, často i pod tlakem.
Praktickou dovednost popište pomocí pozorovatelného jednání. Místo „chci být lepší komunikátor“ zkuste „vyslechnu otázku až do konce, stručně ji shrnu a teprve potom odpovím“. Takový popis se dá vyzkoušet a vyhodnotit. Pokud si zvolíte příliš obecný cíl, nebudete vědět, co přesně trénovat ani jak poznat zlepšení. Schopnost může být navíc silná v jedné situaci a nejistá v jiné.
U dovedností rozlišujte tři vrstvy: rozumím postupu, dokážu ho předvést v klidném nácviku a použiju ho i ve skutečné situaci. Poslední vrstva může vyžadovat trénink s rozptýlením, časovým tlakem nebo nečekanou námitkou. Náročnost ale zvyšujte postupně. Pokud hned začnete nejtěžší situací, výsledek vám možná řekne víc o stresu než o samotné schopnosti.
Vyberte si jednu znalost, kterou už dobře ovládáte, ale důsledně ji nepoužíváte. Napište jednu větu začínající slovy „Dovednost prokážu, když…“. Potom si představte reálnou situaci, ve které ji můžete vyzkoušet. Učení se začíná měnit ve schopnost, když se konkrétně projeví v jednání.