Sebereflexe je přesné zkoumání, ne vnitřní soud

Sebereflexe je přesné zkoumání, ne vnitřní soud

Po nepříjemném rozhovoru si řeknete: „Zase jsem to celé pokazil.“ Tato věta může vyjadřovat zklamání, ale neříká, který okamžik byl problémový. Možná jste druhému skočili do řeči. Možná jste správně nastavili hranici, ale druhému se to nelíbilo. Sebereflexe má pomoci rozlišit vlastní postup od reakcí, které nemůžete úplně ovlivnit. Jinak se snadno změní v sebekritiku bez řešení.

Po důležité události si položte čtyři otázky: co se přesně stalo, čeho jsem chtěl dosáhnout, co jsem udělal a co příště zkusím? Odpovídejte popisně. Místo „byl jsem slabý“ napište „na otázku ohledně termínu jsem odpověděl neurčitě a nedomluvil další krok“. Takový záznam vám umožní trénovat. Pokud si nejste jistí, jak rozhovor působil, požádejte druhou stranu o konkrétní zpětnou vazbu.

Sebereflexe neznamená automaticky přiznat vinu. Někdy vám ukáže, že jste postupovali přiměřeně, ale druhý člověk měl jiná očekávání. Dalším krokem pak může být vysvětlení hranic, ne omlouvání za každou cenu. Vyhněte se i opačnému extrému, kdy všechny problémy připisujete okolí. Zaměřte se na tu část chování, kterou můžete skutečně změnit.

Na konci dne si vyberte jednu náročnější situaci a věnujte jí pár vět. Zachyťte jeden konkrétní okamžik, jednu užitečnou věc a jednu možnou úpravu. Nehodnoťte celý den jedinou nálepkou. Dobrá sebereflexe vytváří prostor pro další pokus a zachovává důstojnost člověka, který se učí.

Po poradě si řeknete: „Jsem neschopný.“ Jaká reflexe by byla užitečnější?

Zručnosti do praxe: jak se učit, přemýšlet a spolupracovat

Pokračovat ve školení

Zadejte e-mailovou adresu a pokračujte ve školení.