Komunikace: srozumitelnost je třeba ověřit, ne předpokládat

Komunikace: srozumitelnost je třeba ověřit, ne předpokládat

Vedoucí řekne: „Prosím, dokončete to co nejdřív.“ Kolega přikývne, ale každý z nich si pod touto větou představuje jiný termín, rozsah i podobu výsledku. K takovému nedorozumění nemusí vést špatný úmysl. Často jen chybí konkrétnost. Umět komunikovat tedy neznamená mluvit hodně nebo přesvědčivě; znamená předat důležité informace tak, aby podle nich druhý člověk mohl jednat.

Při zadávání úkolu pojmenujte výsledek, termín a hranice rozhodování. Místo „udělejte přehled“ zkuste: „Do čtvrtka připravte jednu stranu se třemi možnostmi a jejich náklady; konečný výběr uděláme společně.“ Pokud něco nevíte, řekněte to. Přesně popsaná nejistota je užitečnější než předstírání, že máte připravené všechny odpovědi.

Stejně důležité je naslouchat. Představte si, že zákazník popisuje problém, ale vy už po první větě nabízíte řešení. Zkuste nejdřív říct: „Chápu to tak, že vás nejvíc zdržuje schvalování. Je to hlavní problém?“ Takové ověření může odhalit rozdíl mezi tím, co jste slyšeli, a tím, co člověk skutečně potřebuje.

Malý úkol: při příští dohodě požádejte o krátké shrnutí toho, kdo udělá co a do kdy. Nezaměňujte tuto kontrolu za výslech nebo nedůvěru. Pokud je rozhovor citlivý, formulujte otázku jako nabídku spolupráce: „Máme stejnou představu o dalším kroku?“ Výsledkem dobré komunikace není obdiv publika, ale společné porozumění a menší prostor pro chyby.

Jak nejlépe zakončit pracovní rozhovor, při kterém jste rozdělili úkoly?

Klíčové dovednosti v praxi: rozhodování, komunikace a spolupráce

Pokračovat ve školení

Zadejte e-mailovou adresu a pokračujte ve školení.