Emoce a konflikt: reagovat s respektem, aniž bychom je potlačovali
Emoce a konflikt: reagovat s respektem, aniž bychom je potlačovali
Na poradě někdo zpochybní vaši práci. Cítíte napětí a chcete hned vysvětlovat, proč se mýlí. Samotná emoce není chyba. Dává vám najevo, že je pro vás něco důležité. Problém může vzniknout až tehdy, když pocit automaticky proměníte v útok, ústup nebo neuvážený slib. Schopnost zvládnout svou reakci vám dává prostor zvolit si, jak odpovíte.
Vyzkoušejte tři kroky: pojmenujte svou reakci, oddělte pozorovaný výrok od vlastního výkladu a zvolte odpověď. „Řekl, že v návrhu chybějí náklady“ je fakt. „Chce mě ponížit“ je zatím interpretace. Místo obrany můžete říct: „Která nákladová položka vám v návrhu chybí?“ Otázka neznamená, že s kritikou souhlasíte; pomáhá zjistit, o čem vlastně mluvíte.
Pokud je vyjádření urážlivé, máte právo stanovit hranici: „K věcným připomínkám se rád vrátím, osobní útoky ale řešit nechci.“ Rozhovor se ne vždy podaří uklidnit. V případě zastrašování, diskriminace nebo opakovaného překračování hranic může být potřeba situaci zdokumentovat a vyhledat podporu. Klidná komunikace neznamená tolerovat nevhodné chování.
Trénink na dnešek: vyberte nedávný konflikt a napište si dvě věty. První popíše, co se skutečně řeklo nebo stalo. Druhá vyjádří vaši interpretaci. Potom vymyslete jednu upřesňující otázku nebo jasnou hranici. Takto nerozhodujete o pocitu, ale o odpovědi. Cílem není nemít emoce, ale nepřenášet na druhého víc, než si situace zaslouží.