Úkol se ztrácí nejen při práci, ale i při předávání
Úkol se ztrácí nejen při práci, ale i při předávání
Klient zavolá do firmy, vysvětlí svůj problém a domluví se s obchodníkem. Když se ozve technik, musí klient všechno zopakovat. A pak ještě jednou účetní. Přitom každý pracovník může být rychlý a snaživý. Celá zkušenost je přesto neefektivní. Informace se ztratila mezi lidmi. Plynulé předání úkolu proto vyžaduje víc než větu „poslal jsem to kolegovi“.
Při předávání pomáhá stručná osnova: co se řeší, na čem už se lidé dohodli, co ještě chybí, kdo přebírá odpovědnost a do kdy se ozve. U každé drobnosti není potřeba vytvářet rozsáhlý protokol. Důležité je, aby příjemce nemusel znovu zjišťovat základní fakta a klient věděl, kdo se mu bude věnovat. Pokud úkol nelze převzít, je třeba to oznámit, nenechat ho viset v neurčitém stavu.
Podobný problém vzniká na poradách. Všichni s nápadem souhlasí, ale po odchodu nikdo neví, kdo má jednat. Na závěr proto stačí zopakovat rozhodnutí, vlastníka úkolu a termín. Pokud dohoda zůstává otevřená, pojmenujte, jaká informace chybí. „Probrali jsme to“ ještě neznamená „rozhodli jsme“.
Vyberte jedno místo, kde se u vás úkol opakovaně předává mezi lidmi. Zkuste zjistit, jaké informace příjemce opravdu potřebuje. Navrhněte krátký formát předání a ověřte, zda ubylo doplňujících otázek. Efektivní spolupráce často vzniká mezi jednotlivými pozicemi, nejen u pracovního stolu jednotlivce.