Sebeovládání v rozhovoru neznamená mlčet
Sebeovládání v rozhovoru neznamená mlčet
Při náročném rozhovoru může být nejtěžší neudělat první věc, která nás napadne. Kolega kritizuje vaši práci a vy máte nutkání se okamžitě hájit. Partner vám něco vyčítá a vy chcete připomenout jeho staré chyby. Disciplína v komunikaci neznamená nemít emoce, ale nedovolit prvnímu impulzu, aby rozhodl za celý rozhovor.
Pomůže krátký postup: zachytit svou reakci, oddělit obsah od tónu a vybrat odpověď, která slouží cíli rozhovoru. Můžete říct: „Chápu, že výsledek neodpovídá představám. Kterou část je potřeba opravit?“ Taková věta neznamená, že souhlasíte se všemi výtkami. Vede k přesnějším informacím.
Pokud jde o osobní útok, máte právo nastavit hranici. Například: „O konkrétní chybě si rád promluvím, ale ne formou urážek.“ Disciplína zde spočívá ve věcnosti a schopnosti nezvyšovat napětí. Nesmí se ale zaměňovat za povinnost snášet ponižování nebo nevhodný nátlak.
Změnu komunikačního návyku lze trénovat v menších situacích. Když vám někdo skočí do řeči, zkuste bez ironie říct: „Dokončím myšlenku a potom vás vyslechnu.“ Sledujte, jestli zůstáváte klidní a zároveň srozumitelní.
Při nejbližším náročném rozhovoru si vyberte jeden konkrétní cíl: získat informaci, pojmenovat hranici, nebo uzavřít dohodu. Po rozhovoru hodnoťte svou reakci, ne to, jestli vás druhá strana pochválila. Disciplína neznamená mít druhé pod kontrolou; znamená mít větší možnost volby ve vlastním jednání.