Možná byste chtěli působit odvážně, klidně, tvořivě nebo jako člověk, na kterého je spolehnutí. Taková představa může být užitečná, snadno se ale promění v nálepku: „měl bych být odvážný“, „jsem ten rozumný“ nebo „musím být vždy oporou“. Sebereflexe je přesnější, když oddělíte představu o tom, kým chcete být, od důkazů o tom, jak se chováte dnes.
Rozdíl mezi těmito dvěma obrazy není selhání. Může ukázat směr růstu, ale také odhalit, že některou vlastnost spíš obdivujete, než že ji skutečně potřebujete rozvíjet. Cílem není vytvořit definitivní popis osobnosti. Užitečnější je zjistit, které představy vycházejí z vašich zkušeností a které si teprve potřebujete vyzkoušet v praxi.
Ideální já je představa, ne důkaz
Když si někdo představí, že by chtěl být vnímán jako odhodlaný lídr nebo nezávislý člověk, který si jde vlastní cestou, vypovídá to něco důležitého o jeho hodnotách. Ještě to ale neznamená, že se tak chová ve všech situacích.
Pomůže rozdělit si odpověď na dvě části:
- Co na této vlastnosti obdivuji? Například odvahu, spolehlivost, klid nebo tvořivost.
- Kdy se tato vlastnost projevila v mém chování? Hledejte konkrétní situaci, ne obecný pocit.
Pokud konkrétní příklad nenajdete, není to problém. Možná jste právě objevili vlastnost, kterou chcete prozkoumat, nikoli vlastnost, kterou už máte pevně rozvinutou.
Všímejte si slov, kterými se popisujete
Věta „jsem odvážný“ zní definitivně. Přesnější může být: „V nových skupinách se obvykle ozvu mezi prvními.“ Druhá formulace popisuje pozorovatelné chování a zároveň připouští výjimky.
Při sebereflexi zkuste obecné nálepky převést na konkrétní chování:
| Nálepka | Přesnější popis |
|---|---|
| Jsem odvážný | Dokážu se ozvat, když nesouhlasím, i když je to nepříjemné |
| Jsem klidný | Když nastane problém, často si nejprve promyslím další krok |
| Jsem spolehlivý | Většinu dohod splním včas, případně předem upozorním na problém |
| Jsem tvořivý | Když dostanu otevřené zadání, obvykle navrhnu víc než jedno řešení |
Takové formulace lze porovnávat se zkušeností a podle potřeby upravovat.
Obdivované vlastnosti mohou znamenat tři různé věci
Když vás fascinuje dobrodruh, myslitel, umělec nebo člověk, který dokáže zůstat klidný v náročné situaci, nemusí to znamenat, že jste stejní. Obdiv může mít několik důvodů.
- Tuto vlastnost už sami znáte: proto je vám blízká.
- Chcete ji rozvíjet: přitahuje vás jako možný směr.
- Vyvažuje něco, co vám teď chybí: klid vás může přitahovat právě v období chaosu.
Pomůže otázka: „Přitahuje mě na tom člověku něco, co už sám dělám, nebo něco, co bych se chtěl naučit?“
Budoucí já berte jako pracovní hypotézu
Představa sebe sama za deset let může vyvolat zvědavost, obavy i klid. Nemusí sloužit k předpovídání budoucnosti. Užitečnější je použít ji k pojmenování toho, co nechcete ztratit a co byste chtěli rozvíjet.
Zkuste si napsat čtyři krátké věty:
- Chci si zachovat: jednu vlastnost nebo způsob fungování, který je pro vás důležitý už dnes.
- Chci se naučit: jednu dovednost, která vám zatím chybí.
- Nechci se stát: popište chování, kterému se chcete vyhnout.
- Chci si ověřit: jednu představu o sobě, kterou zatím nemáte jistou.
Takový zápis je užitečnější než neurčitý cíl „chci být úspěšný“, protože ukazuje konkrétní oblasti, které můžete sledovat.
Chyba pomáhá porovnat představu se skutečností
O sobě se můžete hodně dozvědět ve chvíli, kdy se něco nepodaří. Ne proto, že chyba odhalí vaši „pravou osobnost“, ale protože ukáže vaši první reakci pod tlakem.
Po chybě si můžete všimnout například toho, že:
- se hned obhajujete: možná potřebujete víc času, abyste dokázali oddělit kritiku od pocitu ohrožení;
- se rychle omluvíte: může jít o zodpovědnost, ale také o snahu co nejrychleji ukončit napětí;
- zůstanete potichu: možná si potřebujete věc nejprve promyslet, někdy tím ale můžete odkládat potřebnou reakci.
Vyhněte se automatickým závěrům. Ptejte se: Co jsem v tu chvíli chránil, čemu jsem se snažil vyhnout a co bych příště chtěl udělat jinak?
Rozdíl mezi představou o sobě a chováním ověřujte po malých krocích
Pokud si myslíte, že byste chtěli jít vlastní cestou, nemusíte hned dělat velká životní rozhodnutí. Stačí malý experiment.
Můžete například:
- vyjádřit vlastní názor v diskusi, kde obvykle jen přikyvujete,
- převzít menší zodpovědnost v týmovém úkolu, pokud chcete prozkoumat své vůdčí chování,
- něco vytvořit bez zadání, pokud vás přitahuje tvořivost,
- vydržet u náročného úkolu o něco déle, pokud obdivujete vytrvalost.
Po experimentu neposuzujte, jestli „jste“, nebo „nejste“ určitý typ člověka. Spíš sledujte, co vám připadalo přirozené, co bylo nepříjemné a co byste chtěli zkusit znovu.
Pozor na vlastnosti, které obdivujete jen proto, že dobře vypadají
Některé vlastnosti mají silný společenský obraz. Být odvážný, nezávislý nebo výjimečný zní přitažlivě. Neznamená to ale, že právě tyto vlastnosti musí být vaší prioritou.
Možná si víc ceníte stability, spolehlivosti nebo klidného života, i když se o nich nemluví tak dramaticky. Sebereflexe je užitečná, když dokážete rozlišit, co skutečně chcete a co jen dobře zní v představě o sobě.
Pomůže otázka: „Kdyby tuto vlastnost nikdo neviděl a nikdo mě za ni nechválil, chtěl bych ji stále rozvíjet?“
I protichůdné vlastnosti mohou být pravdivé
Teenager může toužit po dobrodružství a zároveň po bezpečí. Může rád trávit čas s lidmi a současně potřebovat hodně času o samotě. Může odvážně hájit svůj názor, ale v novém prostředí si být nejistý.
Takové rozdíly nejsou důkazem neupřímnosti. Chování se mění podle situace. Proto je přesnější říct „v této situaci se chovám takto“ než vytvářet jeden pevný popis osobnosti.
Porovnávejte tři zdroje, nejen vlastní pocit
Při zkoumání důležité vlastnosti je užitečné podívat se na tři druhy informací:
- Vlastní obraz: jak vnímáte sami sebe.
- Konkrétní chování: co jste v podobných situacích skutečně udělali.
- Zpětná vazba: čeho si všimli lidé, kteří vás znají z různých prostředí.
Pokud se všechny tři zdroje přibližně shodují, vaše představa o sobě má pevnější základ. Když se rozcházejí, vzniká zajímavá otázka k dalšímu zkoumání.
Například se můžete vnímat jako tichý člověk, zatímco spolužáci vás považují za někoho, kdo se ve skupině často ujímá slova. Místo rozhodování, kdo má pravdu, prozkoumejte kontext: mezi neznámými lidmi jste možná tiší, ale mezi těmi, kterým důvěřujete, aktivní.
Osobní rozvoj nezačíná opravou celé osobnosti
Po sebereflexi se může objevit dlouhý seznam věcí, které by člověk chtěl změnit. Takový seznam ale často vede k roztříštěnosti.
Vyberte si jednu vlastnost nebo způsob chování, který je pro vás důležitý právě teď. Pak si určete chování, podle kterého poznáte pokrok.
Místo „chci být sebevědomější“ můžete zkusit: „Jednou tento týden řeknu svůj názor, i když nevím, jestli s ním ostatní budou souhlasit.“ Místo „chci být tvořivější“ můžete zkusit: „U jednoho úkolu navrhnu tři možnosti, než si vyberu tu první.“
Jednoduchý postup pro porovnání dnešního a ideálního já
Při sebereflexi můžete použít těchto šest kroků:
- Pojmenujte vlastnost: co vás na představě ideálního já přitahuje.
- Převeďte ji na chování: co by člověk s touto vlastností konkrétně dělal.
- Najděte důkaz z minulosti: kdy jste se tak už zachovali.
- Hledejte také opačný příklad: kdy jste reagovali úplně jinak.
- Vyzkoušejte malý experiment: vytvořte situaci, ve které si vlastnost otestujete.
- Upravte svůj obraz o sobě: vycházejte ze zkušenosti, ne z toho, jak byste chtěli působit.
Tento postup mění sebereflexi v praktický nástroj namísto sbírky pěkných popisů. Nemusíte přesně vědět, kým budete navždy. Užitečnější je vědět, čeho si na sobě všímáte dnes, co chcete rozvíjet a jakým malým krokem si to můžete ověřit.
