Představte si, že po cvičné prezentaci v kurzu uslyšíte: „Závěr je nejasný a hlavní myšlenka se ztrácí.“ Přikývnete, ale zbytek hodnocení už téměř nevnímáte. V hlavě se vám ozývá, že ostatní jsou lepší a vy na to nemáte. Doma pak odkládáte další cvičení, přestože jste se původně chtěli něco naučit.
V takové chvíli můžete postupně řešit dvě věci: vlastní reakci a konkrétní úkol. Práce s emoční inteligencí tu může mít jednoduchou podobu. Všimnete si, co cítíte, zvolíte způsob odpovědi a zjistíte, která část hodnocení vám pomůže při dalším pokusu. Následující postup můžete využít v kurzu, při rekvalifikaci i při osvojování nové dovednosti v dospělosti.
Dejte si prostor, než poprvé odpovíte
Pokud máte chuť okamžitě vysvětlovat, proč hodnocení není spravedlivé, zkuste si nejprve všimnout své reakce. Může jít o zklamání z výsledku, rozpaky před skupinou, hněv kvůli způsobu komunikace nebo zmatek z nejasné připomínky. Nemusíte přesně pojmenovat každý pocit. Stačí si uvědomit, co vás právě zasáhlo nejvíc.
Při ústní zpětné vazbě si můžete vyžádat chvíli na poznámky nebo požádat o zopakování hlavního bodu. Pokud už nedokážete sledovat další vysvětlení, zkuste se domluvit, že se k němu vrátíte po přestávce. U písemného hodnocení můžete odpověď odložit, dokud si připomínky neprojdete společně se svou prací.
Oddělte hodnocení práce od závěru o sobě
Zkuste si na papír rozdělit, co zaznělo, co to ve vás vyvolalo a co jste si z toho vyvodili. Věta o nejasném závěru prezentace ještě neznamená, že se nedokážete naučit prezentovat. Stejně tak ale nepříjemný pocit sám o sobě neurčuje, zda je připomínka nesprávná.
V úvodní modelové situaci může krátký zápis vypadat například takto:
| Část zápisu | Konkrétní příklad |
|---|---|
| Co zaznělo. | „Závěr je nejasný a hlavní myšlenka se ztrácí.“ |
| Co cítím. | Zklamání a rozpaky před ostatními. |
| Jaký závěr jsem si přidal. | „Na prezentování nemám a lektor si myslí, že jsem neschopný.“ |
| Co potřebuji ověřit. | Která část závěru byla nejasná a co v ní mělo zaznít? |
Domněnku o názoru druhého člověka si označte jako domněnku. Pokud lektor nemluvil o vašich schopnostech obecně, nepřipisujte mu takový výrok. Zároveň můžete uznat, že vás hodnocení zarmoutilo. Obě informace mohou platit současně.
Zápis má pomoci upřesnit další krok. Pokud se opakovaně vracíte ke stejným větám a nepřibývá žádná otázka ani návrh opravy, odložte ho. K práci se můžete vrátit později nebo si nejasné místo projít s někým, kdo zadání zná.
Vyžádejte si ukázku a kritérium
U komentáře typu „slabé“, „nepřesvědčivé“ nebo „málo propracované“ ještě nemusí být jasné, co máte udělat jinak. Požádejte o konkrétní ukázku ve své práci a o vysvětlení, podle čeho se výsledek posuzuje. Vyberte si jednu z následujících otázek podle toho, co vám chybí:
- Místo problému: „Můžete mi ukázat, ve které části se hlavní myšlenka ztrácí?“
- Očekávaný výsledek: „Co by měl posluchač po závěru vědět nebo udělat?“
- Pořadí oprav: „Kterou z připomínek mám při dalším pokusu řešit jako první?“
Potom si vlastními slovy ověřte, čemu jste porozuměli: „Rozumím tomu tak, že mám na konci jasně pojmenovat návrh a rozhodnutí, které od publika potřebuji.“ Lektor může váš výklad potvrdit nebo upřesnit.
Pokud máte k dispozici hodnoticí kritéria, porovnejte s nimi danou připomínku. U cvičné prezentace se může hodnotit srozumitelnost závěru, u jiného zadání práce se zdroji nebo přesnost postupu. Oprava by měla odpovídat tomu, co se právě učíte.
Proměňte připomínku v jednu ověřitelnou úpravu
Seznam připomínek ještě není plán procvičování. Vyberte si jednu podstatnou změnu, kterou dokážete provést a následně zkontrolovat. Pokud se nemůžete rozhodnout mezi několika chybami, vraťte se k otázce jejich pořadí. Rozsah opravy přizpůsobte zadání a termínu.
Pokračování modelové situace: V cvičné prezentaci představujete nápad na knižní klub. Původní závěr zní: „Mohlo by to být zajímavé, tak to je asi všechno.“ Po upřesnění zpětné vazby ho přepíšete: „Navrhuji setkání nad jednou knihou jednou měsíčně. Dnes se potřebujeme dohodnout, zda máme zájem a který den nám vyhovuje.“
Nyní máte konkrétní věc, kterou lze ověřit. Požádejte člověka, kterému závěr řeknete, aby vlastními slovy zopakoval, jaký návrh slyšel a o čem se má rozhodnout. Pokud to z vašich vět nedokáže určit, můžete je dále upravit. Při tomto pokusu se soustřeďte na srozumitelnost závěru.
Podobně můžete u písemného úkolu doplnit vysvětlení mezi tvrzením a příkladem nebo při praktickém cvičení zopakovat krok, ve kterém se objevila chyba. Cíl „více se snažit“ tak převedete na činnost, kterou dokážete provést.
Opírejte nesouhlas o zadání a konkrétní důvody
Ne každou připomínku musíte bez dalšího přijmout. Může dojít k nedorozumění, hodnotitel může přehlédnout část práce nebo posuzovat něco, co v zadání nebylo jasné. V takovém případě pomůže ukázat konkrétní místo a vysvětlit svůj postup.
Můžete říct: „Zadání jsem pochopil takto, proto jsem zvolil tento závěr. Který požadavek podle vás nesplňuje?“ Rozhovor se tak může posunout k rozdílu ve výkladu. Pokud zjistíte, že jste požadavek přehlédli, máte co opravit. Pokud byl nejasný, můžete se domluvit na jeho upřesnění.
U tvůrčích úkolů si ověřte také to, zda jde o povinné kritérium, nebo o osobní preferenci hodnotitele. Doporučení použít jiný příklad může být užitečné, ale ne vždy znamená, že původní příklad je chybný. Zeptejte se, jaký problém má navrhovaná změna vyřešit.
Všímejte si také způsobu podání zpětné vazby
Věcná připomínka může zaznít necitlivě. Můžete pracovat na pojmenované chybě a současně požádat o jinou formu komunikace: „Závěr doplním. Prosím, držme se při hodnocení konkrétních částí práce.“ Pokud se citlivá situace rozebírá veřejně, můžete se zeptat na možnost krátké individuální konzultace.
Pokud se hodnocení opakovaně mění v zesměšňování nebo osobní urážky, řešte také podmínky, ve kterých se učíte. Obraťte se na organizátora kurzu nebo odpovědnou osobu a popište konkrétní výroky a situace. Podle možností můžete požádat o jiného hodnotitele nebo změnit způsob získávání zpětné vazby.
Práce s vlastními emocemi za vás nevyřeší chování druhého člověka. Tento postup má pomoci při zpracování hodnocení. Není důvod přijímat ponižování jako nevyhnutelnou součást učení.
Při dalším úkolu sledujte, jak připomínku využijete
Až se vrátíte k podobnému cvičení, zkuste vybranou úpravu použít i v novém zadání. Při další prezentaci si například připravte závěr tak, aby bylo jasné, co od publika potřebujete. Potom zkontrolujte právě tento bod. Jeden povedený pokus ještě nemusí znamenat, že úpravu automaticky použijete všude.
Při porovnávání pokusů sledujte konkrétní práci: je hlavní myšlenka srozumitelnější, dokážete vysvětlit postup, rozumíte důvodu opravy? I když je pro vás hodnocení stále nepříjemné, můžete už vědět, co z něj využít. Pocit jistoty a zvládnutí konkrétního úkolu nemusí přijít současně.
Před nejbližším cvičením si s lektorem ujasněte jeden bod, ke kterému chcete zpětnou vazbu: „Pracuji na jasném závěru. Prosím, řekněte mi, zda z něj rozumíte mému návrhu.“ Připravíte si tak konkrétní otázku, ke které se po hodnocení můžete vrátit.
