Třída, ve které se lze ptát a dělat chyby
Třída, ve které se lze ptát a dělat chyby
Žák řekne nesprávnou odpověď a několik spolužáků se zasměje. Učitel si může vybrat: chybu rychle opravit a pokračovat, nebo nejprve upravit podmínky rozhovoru. Pokud se žáci bojí zesměšnění, mohou raději mlčet, i když mají otázky. Atmosféra ve třídě proto není jen doplňkem výuky; ovlivňuje, kdo se odváží nahlas přemýšlet.
Stanovte konkrétní pravidla: neskáčeme si do řeči, nesmějeme se druhým, rozebíráme myšlenku a můžeme říct „zatím nevím“. Nestačí je vyvěsit na nástěnku. Když někdo začne zesměšňovat druhého, klidně rozhovor přerušte: „Můžeme nesouhlasit s odpovědí, ale nesrážíme spolužáka.“ Pak vraťte pozornost k učení. Žákovi, který odpovídal, dejte možnost svůj názor doplnit nebo opravit, aniž by byl veřejně ponížen.
Chybu můžete proměnit v otázku: „Která část této úvahy dává smysl a kde se začíná rozcházet s příkladem?“ Chybu tím neoslavujete; využíváte ji k odhalení způsobu uvažování. U citlivých témat je vhodné dát žákům nejprve čas na tichou přípravu nebo na odpověď ve dvojici.
Bezpečí ale neznamená, že všechny odpovědi jsou stejně správné. Učitel zůstává přesný, jasně stanovuje hranice a vede žáky k důkazům. Cílem je prostředí, ve kterém lze otevřeně zkoušet, měnit názor a zároveň nést odpovědnost za to, jak spolu mluvíme.