Pojmenujte emoci, aniž byste ji potlačovali
Pojmenujte emoci, aniž byste ji potlačovali
Emoce nám dávají informaci o tom, jak situaci prožíváme, samy o sobě ale nejsou přesným návodem, co dělat. Hněv může upozornit na překročenou hranici, strach na nejistotu a smutek na ztrátu nebo zklamání. Jedna emoce však může mít více příčin, proto se vyplatí zkoumat, co se za ní skrývá.
Zkuste si všimnout, co se stalo těsně před změnou nálady, jaký pocit se objevil a co by vám v tu chvíli pomohlo. Nemusíte najít dokonalé pojmenování. Už rozlišení „jsem rozrušený“ od „musím okamžitě odpovědět“ vytváří krátkou pauzu. Můžete se rozhodnout, že se nejdřív uklidníte, zeptáte se na fakta nebo rozhovor na chvíli přerušíte.
V rozhovoru pomáhá mluvit o vlastním prožívání bez obviňování: „Když se termín změnil bez upozornění, cítil jsem nejistotu; potřebuju vědět, na čem jsme.“ Tím nezříkáte druhého odpovědnosti, ale nabízíte srozumitelný popis. Pokud jsou emoce velmi intenzivní, dlouhodobě narušují vaše fungování nebo máte obavy o bezpečí, vyhledejte odpovídající odbornou pomoc.
Pojmenování pocitu není diagnóza ani záruka, že se hned změní. Je to začátek rozhovoru se sebou, který vám umožní zvolit reakci podle situace a vašich hodnot.
Pokud nedokážete emoci pojmenovat, můžete začít jednodušeji: všimnout si napětí v těle a popsat situaci jednou větou. Nemusíte se nutit do hloubkového rozboru. Prostor vzniká i tím, že si dovolíte chvíli nevědět.