Po pracovním pohovoru přijde stručný e-mail: vybrali jiného kandidáta. Bez vysvětlení, konkrétní zpětné vazby nebo odpovědi na otázku, co rozhodlo. Právě tehdy je snadné začít prázdná místa vyplňovat vlastními domněnkami. Možná jsem působil nejistě. Možná mám málo zkušeností. Možná jsem pokazil jednu odpověď. Jenže bez skutečných informací se z odhadu rychle stane zdánlivý fakt.
I bez zpětné vazby se můžete na další pohovor připravit lépe. Potřebujete ale oddělit to, co o průběhu skutečně víte, od toho, jak si ho pouze vysvětlujete. Užitečný rozbor odmítnutí pak není pátráním po jediné chybě, ale hledáním konkrétního zlepšení, které máte ve vlastních rukou.
Nejprve přijměte, že přesný důvod nemusíte znát
Výsledek výběrového řízení může ovlivnit několik věcí najednou. Znáte své odpovědi a vlastní dojem z rozhovoru, neznáte ale ostatní kandidáty, interní preference firmy ani podrobnosti konečného rozhodování. Pokud zaměstnavatel nic konkrétního nevysvětlí, nemáte dost podkladů k přesnému závěru.
To bývá nepříjemné zvlášť tehdy, když potřebujete situaci okamžitě pochopit. Užitečným prvním krokem je proto přijmout hranice dostupných informací. Neznamená to vzdát se snahy zlepšit. Znamená to nevytvářet si jistotu tam, kde ji nemáte.
Rozdělte si pohovor na fakta a domněnky
Krátce po pohovoru si zkuste zaznamenat jeho průběh bez hodnocení. Jaké otázky zazněly, u kterých jste se zdrželi, kde jste potřebovali více času, co jste vysvětlili přesně a kde jste odpovídali příliš obecně. Teprve potom přidejte svůj dojem.
Takové rozdělení pomáhá předejít tomu, abyste si jeden nepříjemný okamžik vyložili jako důvod celého odmítnutí.
| Co vím | Co si pouze domýšlím | Co s tím mohu udělat |
|---|---|---|
| Na otázku o projektu jsem odpověděl velmi obecně | Určitě si mysleli, že nemám zkušenosti | Připravit si konkrétní příklad vlastní role a výsledku |
| U technické otázky jsem potřeboval déle přemýšlet | Působil jsem neschopně | Nacvičit si, jak vysvětlit svůj postup, když odpověď neznám okamžitě |
| Opakovaně se ptali na spolupráci v týmu | Nevěřili, že umím vycházet s lidmi | Připravit si konkrétní příklad spolupráce a řešení rozdílných názorů |
| Výběrové řízení skončilo odmítnutím | Na tuto pozici se nehodím | Porovnat požadavky pozice se svými zkušenostmi a rozhodnout se, co dál |
Tato jednoduchá kontrola může změnit celý pohled na rozbor. Místo otázky „co je se mnou špatně“ řešíte otázku „kterou část svého výkonu mohu příště zvládnout přesněji“.
Hledejte slabé místo v odpovědi, ne ve své hodnotě
Odmítnutí se snadno promítne do sebehodnocení. Pokud vám na pozici záleželo, může zklamání působit jako osobní verdikt. Pro další přípravu je ale praktičtější hodnotit konkrétní chování než sebe jako člověka.
Místo „neumím se prezentovat“ se ptejte, zda jste dokázali stručně vysvětlit své zkušenosti. Místo „nezvládám stres“ si všimněte, u které otázky jste ztratili nit. A místo „nemám dost sebevědomí“ zkuste pojmenovat, zda vám chyběl příklad, příprava, nebo jasná formulace.
- Příliš obecná odpověď: doplňte konkrétní situaci a svou roli.
- Nejasná odpověď na nečekanou otázku: nacvičte si krátkou pauzu, upřesnění zadání a vysvětlení svého postupu.
- Nedostatečné vysvětlení zkušeností: vyberte příklady, na kterých dokážete ukázat výsledek nebo změnu.
- Nervozita u kritické otázky: připravte si způsob, jak mluvit o chybě bez obhajování nebo zlehčování.
Takové pojmenování je užitečné i proto, že se dá trénovat. Obecné sebehodnocení se mění obtížně, konkrétní odpověď ale můžete upravit a procvičit.
Požádejte o zpětnou vazbu, ale nestavte na ní celý plán
Pokud se to hodí, můžete po odmítnutí zdvořile požádat o stručnou zpětnou vazbu. Je lepší položit konkrétní otázku než se obecně ptát: „Proč jste mě nevzali?“ Užitečnější může být zjistit, kterou oblast byste měli při dalších pohovorech nebo při rozvoji zkušeností posílit.
Odpověď ale nemusí přijít, případně může zůstat velmi obecná. Zpětnou vazbu proto berte jako jeden zdroj informací, nikoli jako podmínku dalšího posunu.
Vyberte jednu věc, kterou příště změníte
Po odmítnutí se může objevit dlouhý seznam nápadů: zlepšit komunikaci, odborné znalosti, sebevědomí, řeč těla, odpovědi na otázky i životopis. Takový seznam sice působí důkladně, často ale nevede k jasné změně.
Užitečnější je zvolit si jeden konkrétní závazek pro nejbližší pohovor. Měl by být dostatečně malý na to, abyste mohli ověřit, zda jste ho splnili.
Například:
- Připravím si tři pracovní příklady, na kterých vysvětlím problém, svůj postup a výsledek.
- U nečekané otázky si dopřeji krátkou pauzu místo okamžitého povídání bez jasného směru.
- Na otázku o své slabší stránce uvedu skutečný příklad a vysvětlím, co jsem ve svém pracovním postupu změnil.
- Na konci pohovoru položím dvě otázky o spolupráci, abych lépe porozuměl pracovnímu prostředí.
Po dalším pohovoru pak můžete vyhodnotit, zda se vám konkrétní změnu podařilo uskutečnit. Z odmítnutí se tak nestane neurčitý tlak „musím být lepší“, ale malý experiment, ze kterého získáte nové informace.
Neměňte strategii po každém jednotlivém výsledku
Jedno odmítnutí může svádět k velkým závěrům. Změnit typ pozic, úplně přepracovat životopis, přehodnotit kariérní směr nebo začít pochybovat o svých zkušenostech. Někdy může být změna potřebná, jeden výsledek ale ještě nemusí ukazovat, kde je problém.
Praktičtější je sledovat opakující se vzorce. Pokud se například na několika pohovorech objeví stejná otázka, na kterou se vám obtížně odpovídá, máte konkrétní signál. Jestliže se opakovaně dostáváte do dalších kol, ale neprojdete konečným výběrem, můžete zkoumat jinou část procesu než v případě, kdy vás na pohovory vůbec nezvou.
Rozhodujte se podle více zkušeností, ne podle jediného zklamání. Pomůže vám to odlišit náhodný výsledek od problému, který se skutečně opakuje.
Přijetí neznamená přesvědčovat se, že odmítnutí nebolí
Pokud jste o práci stáli, je zklamání pochopitelnou reakcí. Praktický přístup k odmítnutí neznamená, že si ho musíte okamžitě vyložit pozitivně nebo z něj dělat „tu nejlepší příležitost“. Stačí oddělit dvě věci: nepříjemný výsledek a další rozhodnutí.
Můžete být zklamaní a později si zároveň sednout ke svým poznámkám. Můžete s výsledkem nesouhlasit, a přesto přijmout, že výběr už nezměníte. Právě tady dává smysl spojit přijetí se závazkem: nebojovat s tím, co už se stalo, a soustředit se na krok, který ještě můžete ovlivnit.
Kdy upravit přípravu a kdy výběr pozic
Ne každé odmítnutí znamená, že se stačí lépe připravit. Někdy může být problém v nesouladu mezi vašimi zkušenostmi a požadavky pozice. Proto je vhodné rozlišit, zda potřebujete zlepšit sebeprezentaci, doplnit dovednost, nebo vybírat pozice přesněji.
Pomohou vám tři otázky:
- Splňuji většinu zásadních požadavků pozice? Pokud ne, může být užitečnější doplnit zkušenosti nebo hledat vhodnější úroveň role.
- Dokážu své relevantní zkušenosti vysvětlit na konkrétních příkladech? Pokud ano, problém nemusí být v nedostatku zkušeností, ale ve způsobu, jakým o nich mluvíte.
- Opakuje se stejné slabé místo na více pohovorech? Pokud ano, máte důvod zařadit ho mezi priority přípravy.
Tím se vyhnete dvěma opačným chybám: nekonečnému trénování pohovorů na pozice, pro které zatím nemáte potřebný základ, i zbytečným pochybnostem o kvalifikaci, když stačí jasněji ukázat, co už umíte.
Po každém pohovoru si udělejte krátký záznam
Pokud absolvujete více výběrových řízení, vzpomínky na jednotlivé rozhovory se začnou prolínat. Krátký záznam vám umožní sledovat opakující se situace, aniž byste se spoléhali jen na pocit.
Po každém pohovoru si můžete poznamenat pět bodů:
- Na kterou otázku se mi odpovídalo nejlépe?
- Kde byla moje odpověď nejasná nebo příliš dlouhá?
- Jaký příklad mi chyběl?
- Co jsem se dozvěděl o pozici nebo firmě?
- Co konkrétně změním před dalším pohovorem?
Po několika pohovorech se můžete ke svým poznámkám vrátit a hledat vzorce. Pokud se stejná slabina objeví opakovaně, máte mnohem lepší důvod věnovat jí pozornost než po jediném odmítnutí.
Další pokus má být poučenější, ne dokonalejší
Cílem rozboru po odmítnutí není odstranit veškerou nejistotu ani se připravit na každou otázku. To není realistické. Mnohem užitečnější je přijít na další pohovor s jednou či dvěma konkrétními změnami, které vycházejí z vašich zkušeností.
Pokud firma neposkytla zpětnou vazbu, nemusíte čekat, až vám někdo zvenčí vysvětlí, co máte dělat. Z dostupných faktů si můžete vytvořit vlastní pracovní závěr, ověřit ho při další příležitosti a podle výsledku ho upravit. Zlepšování pak nestojí na domněnkách o tom, proč vás odmítli, ale na postupném zpřesňování toho, co můžete ovlivnit.
