Je pátek večer a přátelé vás zvou ven. Po dni plném rozhovorů se vám nikam nechce, ale setkání by vám možná udělalo dobře. Doma můžete litovat, že jste nešli. Na setkání zase možná zatoužíte po tichu. Rozhodnutí nemusí záviset na tom, jestli jste introvert, nebo extrovert. Důležitější je, co právě potřebujete a jaký kontakt vám konkrétní situace nabízí.
Následující postup vám pomůže rozlišit únavu, potřebu samoty, nevhodný program a nechuť vyrazit z domu. Snáz si pak vyberete způsob kontaktu, který bude vyhovovat vám i lidem kolem vás.
Nerozhodujte se podle nálepky, ale podle toho, jaký máte den
Pojmy introverze, extroverze a ambiverze se používají k popisu rozdílů ve společenských preferencích. Neznamenají však, že člověk musí každý den reagovat stejně. Můžete mít rádi setkání a zároveň potřebovat klid po náročném pracovním dni. Nebo si užívat samotu a po víkendu doma se těšit na rozhovor.
Vaše aktuální rozhodnutí může ovlivnit délka předchozích rozhovorů, známé či neznámé prostředí, počet lidí, povaha programu i to, jak se cítíte. Jedno odmítnuté pozvání nevypovídá o celé vaší osobnosti. A ochota vyrazit mezi lidi zase neznamená, že si po návratu nebudete chtít odpočinout.
Než odpovíte na pozvání, položte si tři otázky
Za větou „Nechce se mi“ se může skrývat několik různých potřeb. Pomohou vám tři otázky:
- Co mě dnes unavilo? Spousta lidí, hluk, náročné rozhovory, cestování, nebo úplně jiná povinnost? Pokud vás vyčerpala práce s lidmi, další velká skupina pro vás nemusí být nejlepší volbou.
- Co mi dnes chybí? Ticho, pohyb, blízký rozhovor, spontánnost, nebo pocit, že jsem s někým v kontaktu? Odpočinek nemusí vždy znamenat samotu a společnost nemusí vždy znamenat velkou akci.
- Co přesně mě čeká? Klidná večeře se známými, nebo hlučná akce s lidmi, které neznám? Možná vám nevyhovuje jen podoba setkání.
Odpovědi nemusí být přesné. Cílem není změřit vaši energii ani určit váš osobnostní typ. Mají vám pomoci rozlišit jednotlivé možnosti dřív, než automaticky řeknete ano, nebo ne.
Podobné pocity mohou vést k různým rozhodnutím
Únava po rozhovorech, nepříjemné pocity před setkáním a osamělost mohou navenek vypadat stejně: nechce se vám nic plánovat. Praktický další krok se ale může lišit.
| Čeho si všímáte | Co můžete zkusit | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Po mnoha rozhovorech toužíte po tichu | Dejte si chvíli bez dalších podnětů a rozhodněte se až potom | Nepřipisujte únavu automaticky konkrétním lidem |
| Jste dlouho sami a chybí vám blízkost | Krátký kontakt s člověkem, se kterým se cítíte dobře | Další večer o samotě nemusí tuto potřebu naplnit |
| Vadí vám hluk, davy nebo neznámé prostředí | Menší setkání nebo klidnější místo | Nezaměňujte nevhodnou podobu akce za odmítání společnosti |
| Nechce se vám chystat, ale na setkání se obvykle těšíte | Nechte si možnost přijít jen na kratší dobu | Nenuťte se do programu, pokud jste opravdu vyčerpaní |
Nemusíte volit mezi celým večerem a úplným odmítnutím
Častou pastí je představa, že přijmout pozvání znamená zůstat až do konce. U mnoha neformálních setkání existuje i třetí možnost: přijít jen na chvíli, vybrat si klidnější část programu nebo navrhnout jiný termín.
Při rozhodování vám pomůže jednoduché rozlišení:
- Přijmout celé pozvání: když máte dost energie, program vás zajímá a nepotřebujete naléhavěji odpočívat.
- Přijmout jen část: když chcete ostatní vidět, ale dlouhé setkání by toho na vás bylo příliš. Domluvte si předem, jak dlouho zůstanete.
- Navrhnout jinou podobu: když by vám víc vyhovovala procházka, káva ve dvou nebo krátký telefonát.
- Odmítnout a odpočívat: když další aktivita není rozumná vzhledem k vašim silám nebo povinnostem.
Tyto možnosti se týkají především volného času. Pokud jste se zavázali pomoci s organizací, rezervovali místo nebo na vás závisejí další lidé, oznamte změnu včas. Právo na vlastní odpočinek nevylučuje odpovědnost za to, k čemu jste se zavázali.
Krátká návštěva funguje lépe s jasným plánem odchodu
Pokud předem tušíte, že vám bude vyhovovat zhruba hodina, nemusíte to tajit. Hostiteli můžete říct: „Rád vás uvidím, ale dnes se zastavím jen na chvíli. Kolem osmé půjdu domů.“ Nedáváte tak najevo, že slibujete celý večer.
Zjistěte si, jak se dostanete zpátky, a neodkládejte odchod jen proto, že ostatní zůstávají. Pokud se cítíte dobře a nic tomu nebrání, můžete zůstat déle. Domluvená hranice je možnost, ne povinnost odejít přesně na minutu.
Jak vysvětlit potřebu samoty, aniž byste odmítali druhé
Blízký člověk může vaše „dnes ne“ vnímat jako „nechci být s tebou“. Pomáhá proto oddělit vztah od konkrétní situace. Nemusíte podávat dlouhé vysvětlení ani si vymýšlet výmluvu. Stačí říct, co potřebujete, a případně navrhnout, jak se můžete vidět jindy.
V běžných situacích mohou fungovat například tyto formulace:
- „Dnes jsem po celém dni rozhovorů unavený. Rád se s vámi uvidím v neděli odpoledne.“
- „Chci si popovídat, ale velká oslava je na mě dnes příliš. Nezajdeme si během týdne na kávu?“
- „Teď potřebuji chvíli ticha. Potom si rád poslechnu, jak se ti dařilo.“
- „Přijdu na hodinu a pak půjdu domů. Těším se i na krátké setkání.“
Jiný termín nabídněte jen tehdy, když to myslíte vážně. Pokud potřebujete několik dní bez programu, můžete to říct přímo. Upřímně nastavená hranice je užitečnější než neurčitý slib, který později nedodržíte.
Stejné pochopení dopřejte i druhé straně. Někdo může mít větší chuť mluvit nebo potřebovat častější kontakt. Nejde o to přesvědčit ho, že vaše potřeba je správnější. Zkuste najít takovou podobu setkání, ve které se oba budete cítit dobře.
Modelová situace, kdy lákají obě možnosti
Představte si následující situaci: Martina má za sebou týden schůzek s klienty. V pátek dostane pozvání na narozeninovou oslavu kamarádky. Chce jí popřát, ale už při čtení zprávy ji unavuje představa čtyř hodin v hlučném podniku.
Nejprve si uvědomí, že jí nevadí vidět kamarádku. Překáží jí očekávaná délka setkání a prostředí. Místo automatického odmítnutí se zeptá, zda může přijít jen na začátek oslavy. Kamarádka souhlasí. Martina si zařídí cestu domů a řekne, že zůstane přibližně hodinu.
Pokud by ten večer stále neměla dost sil, bylo by v pořádku po domluvě zůstat doma a popřát kamarádce jinak. Jestli se na oslavě bude cítit dobře, nemusí se nutit k odchodu přesně po šedesáti minutách. Smyslem příkladu není vybrat „správné“ rozhodnutí, ale proměnit nejasný vnitřní konflikt v dohodu, kterou lze uskutečnit.
Samota a odpočinek nejsou vždy totéž
Po společensky náročném dni může být ticho příjemné. Pokud ale trávíte hodně času sami a postupně vám chybí rozhovor, další izolace nemusí přinést to, co hledáte. Pomáhá rozlišit samotu, kterou si svobodně vybíráte, od samoty, kterou si nepřejete.
Nemusíte si hned plánovat velkou společenskou akci. Někdy stačí napsat známému, domluvit si krátkou procházku nebo se připojit k menší aktivitě, při které máte s ostatními společné téma. Pokud vám nevyhovují povrchní rozhovory, neznamená to, že se máte lidem vyhýbat. Můžete hledat takový kontakt, který vám připadá smysluplný.
Nedovolte, aby se z preference stalo neměnné pravidlo
Věta „Jsem introvert, takže na takové akce nechodím“ může někdy sloužit jako vysvětlení, zároveň vám ale může omezit možnosti. Podobně představa „Jsem extrovert, měl bych zvládnout každý večírek“ může vést k přetížení. Označení vaší preference není příkaz, jak se musíte chovat.
Pokud máte zájem o nové zkušenosti, zkoušejte je v rozsahu, který vám dává smysl. Na akci, kde nikoho neznáte, nemusíte přijít s cílem oslovit deset lidí. Můžete si dát za cíl jeden rozhovor, chvíli pozorovat dění nebo dorazit s někým známým. Stejně tak můžete vědomě vyzkoušet klidný večer bez programu, i když obvykle trávíte čas mezi lidmi.
Nejde o to trénovat se za každou cenu až do nepohody. Pokud máte opakovaně výrazný strach ze setkávání, který omezuje váš běžný život, samotné plánování společenských aktivit nemusí stačit; může být vhodné promluvit si s odborníkem. Pokud je problémem spíše nedostatek času, hlučné prostředí nebo únava, zkuste nejprve změnit tyto okolnosti.
Dva týdny pozorování bez hodnocení osobnosti
Pokud nedokážete vzorec rozpoznat hned, můžete si po dobu dvou týdnů krátce poznamenávat, při jakých setkáních se cítíte dobře a kdy potřebujete odstup. Nemusíte si vést podrobný deník ani dávat svým pocitům bodové hodnocení. Po výraznější situaci stačí několik slov.
- Před setkáním: Na co jste měli chuť a co vás odrazovalo?
- Během něj: Vyhovoval vám počet lidí, délka setkání i témata rozhovorů?
- Po návratu: Co byste si nejraději dopřáli jako další?
- Když jste pozvání odmítli: Přinesl vám večer doma úlevu, nebo vám nakonec kontakt chyběl?
Všímejte si především opakujících se souvislostí. Možná zjistíte, že po pracovních poradách dáváte přednost setkání ve dvou, ale po dni samostatné práce vám vyhovuje živější společnost. Nebo vám nevadí počet lidí, jen nepředvídatelná délka programu.
Na příští pozvání si připravte odpověď, která je pro vás zvládnutelná
Až vám příště přijde pozvání, nemusíte nejprve řešit, jaký jste typ člověka. Zkuste si stručně pojmenovat, co vás dnes unavilo, jaký kontakt vám chybí a co obnáší konkrétní program. Pak si vyberte, zda se zúčastníte, přijdete jen na kratší dobu, navrhnete jinou podobu setkání, nebo si odpočinete.
Nejpraktičtější je říct ostatním, s čím mohou počítat. Pokud přijdete, řekněte přibližně na jak dlouho. Pokud nedorazíte, dejte to vědět včas. Jestli chcete jiný způsob kontaktu, navrhněte konkrétní možnost. Můžete tak respektovat vlastní energii a zároveň udržovat vztahy bez zbytečných nedorozumění.
