Máte několik návrhů, ale při bližším pohledu se liší jen barvou, délkou textu nebo přidaným detailem. Každý řeší zadání stejným způsobem. Takové úpravy se mohou hodit při dolaďování, pokud ale chcete prozkoumat další možnosti, pouhé pozměňování prvního nápadu vás dál neposune.
Při tvorbě se ptejte, co návrh změní v jednání člověka nebo v průběhu činnosti. Díky tomu rozlišíte nový způsob řešení od další verze téhož. Následující postup využijete při pracovním úkolu, organizaci akce i společném tvůrčím projektu.
Vraťte se od prvního návrhu k účelu zadání
Začnete-li otázkou „Jaký plakát vytvoříme?“, nejspíš budete navrhovat plakáty. Nejdřív si proto ověřte, zda je plakát skutečně požadovaným výstupem, nebo jen prvním nápadem, jak něčeho dosáhnout. Právě od toho se odvíjí, jaké další možnosti má smysl hledat.
Modelová situace: Po tvůrčí dílně zůstávají na stolech pomíchané pastelky a fixy. Organizátoři uvažují o větším oznámení s pokyny k úklidu. Cíl ale lze formulovat přesněji: „Po skončení mají být pomůcky připravené na další dílnu a úklid se musí vejít do vyhrazeného času.“ Oznámení je jen jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout.
U vlastního zadání doplňte větu: „Potřebujeme, aby konkrétní člověk v této situaci dokázal…“ Pojmenujte činnost i okolnosti. Obecné přání „zlepšit organizaci“ vám při tvorbě návrhů poskytne méně opory než popis toho, co má účastník zvládnout při odchodu.
Ověřte si také, zda znáte příčinu problému. Účastníci možná nevědí, kam pomůcky patří, ale mohou také spěchat nebo neslyšet závěrečný pokyn. Krátké pozorování a rozhovor s člověkem, který pomůcky používá, vám mohou napovědět, na kterou část situace se zaměřit.
Oddělte pevné podmínky od zaběhnutého postupu
Než začnete hledat možnosti, sepište si, co lze změnit. V modelové dílně může zůstat pevný čas ukončení, místnost i počet organizátorů. Měnit se ale může rozmístění nádob, způsob rozdělení pomůcek nebo závěrečný postup. Získáte tak konkrétní prostor pro tvorbu.
U každého omezení se ptejte, z čeho vyplývá a kdo ho může potvrdit. Požadavek zadavatele, dostupné vybavení a věta „vždycky jsme to dělali takhle“ nemají stejnou váhu. Zaběhnutý postup může mít dobrý důvod; zjistěte ho dřív, než ho zachováte nebo změníte.
Pokud zadavatel potřebuje výhradně návrh označení nádob, držte se tohoto rozsahu. I v něm můžete zkoumat různé způsoby orientace, například text, obrázek obsahu nebo ukázku správného uložení. Rozšíření úkolu na celý průběh dílny si nejprve domluvte.
Měňte podstatnou část řešení
Původní nápad popište jednou větou: „Pomocí oznámení vysvětlíme účastníkům, kam mají pomůcky vrátit.“ Pak zkuste změnit jednu část tohoto postupu. Na začátek si vyberte otázku, která se k zadání hodí; nemusíte projít všechny možnosti.
- Co může člověka navést přímo při činnosti? Zkoumejte uspořádání prostoru, viditelnou ukázku nebo označení v místě použití. Ptejte se, podle čeho člověk pozná správný další krok.
- Lze změnit pořadí? Zvažte, zda lze část činnosti udělat dříve, společně nebo v jiném okamžiku. Návrh může změnit průběh práce, aniž by přidával další materiál.
- Dá se některý krok vynechat? Zamyslete se, zda úkol vyžaduje třídění, přepisování nebo hledání, kterému lze předejít jiným uspořádáním. Ověřte, zda by vynechaný krok někomu později nechyběl.
- Mohou si lidé úkoly rozdělit jinak? Zvažte, kdo má potřebný přehled a kdy může pomoci. Pojmenujte také práci navíc, kterou by nové rozdělení přineslo konkrétnímu člověku.
Ke každé vybrané otázce napište stručný návrh, zatím bez podrobného zpracování. Stačí věta nebo jednoduchý náčrt, z něhož je jasné, kdo co udělá. Pokud už kreslíte konečnou podobu a ladíte každý detail, na chvíli se vraťte k tomu, jakou další možnost ještě chcete prozkoumat.
Změny můžete později kombinovat. Při prvním hledání je ale užitečné vědět, v čem spočívá hlavní rozdíl jednotlivých návrhů. Pokud najednou změníte prostor, úkoly lidí i pořadí činností, popište návrh tak, aby mu šlo porozumět i bez dlouhého vysvětlování.
Zapište návrhy tak, aby byly vidět jejich rozdíly
U každého nápadu použijte stejnou osnovu: kdo co udělá, co mu to umožní a co zatím nevíte. V modelové dílně by z předchozích otázek mohly vzniknout následující možnosti. Jejich použitelnost je ještě potřeba ověřit.
| Návrh | Jak má fungovat | Co je třeba ověřit |
|---|---|---|
| Zřetelně označená místa pro pomůcky | Účastník při ukládání přiřadí pomůcku k obrázku na nádobě. | Zda nádoby najde a zda jsou pro něj obrázky srozumitelné. |
| Společné zakončení tvoření | Organizátor vyhradí závěr dílny na společné vrácení pomůcek. | Zda na to bude čas a zda organizátor zvládne postup vést vedle ostatních úkolů. |
| Pomůcky připravené v sadách na stolech | Účastníci vrátí celou sadu na podnosu, aniž by pomůcky třídili do společných nádob. | Zda se sada hodí i na další dílnu a zda ji lze snadno zkontrolovat. |
První návrh řeší orientaci, druhý průběh akce a třetí uspořádání pomůcek. Rozdíl mezi nimi lze vysvětlit i bez hotové grafiky. Stejnou kontrolu proveďte u vlastních návrhů: dokážete jednou větou říct, v čem se liší způsob jejich fungování?
Pokud dva návrhy používají stejný postup a liší se jen jeho podobou, spojte je do jedné možnosti s několika variantami. Nic se neztratí a při pozdějším dolaďování se mohou hodit. Zároveň uvidíte, kolik skutečně odlišných možností jste prozkoumali.
Přizvěte člověka, který zná jinou část problému
Pokud se i po těchto otázkách vracíte ke stejnému řešení, zapojte člověka s jinou zkušeností s danou situací. V dílně může organizátor znát přípravu, účastník samotné používání a další člověk následný úklid. Každý vám může doplnit jinou část obrazu.
Představte mu účel a podmínky zadání. Můžete ho nejprve nechat navrhnout vlastní postup a teprve potom ukázat své možnosti. Ptejte se na konkrétní zkušenosti: „Co při vracení pomůcek hledáte?“ nebo „Kterou část přípravy je po dílně potřeba dělat znovu?“
Nechte si nejprve vysvětlit, co návrh řeší. Pokud někdo navrhne, aby měl každý stůl vlastní sadu, zjistěte, co chce zjednodušit. Teprve potom otevřete otázku dostupných podnosů nebo doplňování pomůcek. I když návrh nepůjde uskutečnit celý, může obsahovat využitelnou část.
Při společné tvorbě si zapisujte i návrhy, na kterých se zatím neshodnete. Zkuste nesouhlas převést na konkrétní otázku: „Obáváme se, že kontrola sad zabere víc času. Jak zjistíme, jestli to tak bude?“ Získáte tak podklad pro další práci s nápadem.
Vyberte možnost, kterou má smysl dál rozpracovat
Samotná odlišnost ještě neznamená, že návrh bude lepší. Vraťte se k účelu zadání a pevným podmínkám. U každé možnosti ověřte, zda řeší pozorovanou překážku, co bude vyžadovat a která nejistota může rozhodnout o její použitelnosti.
Vybraný návrh pak ověřte v rozsahu odpovídajícím úkolu. U označení nádob můžete člověka, který systém nezná, požádat, aby podle návrhu uložil pomůcky. U sad na stolech můžete vyzkoušet přípravu a kontrolu jedné sady. Sledujte konkrétní činnost, které má návrh pomoci.
Pokud se ukáže, že původní oznámení po drobné úpravě stačí, klidně ho použijte. Prozkoumání dalších možností vám dává důvod pro výběr; nezavazuje vás zavést ten nejneobvyklejší nápad. Můžete také zjistit, že problém vyžaduje více času, vybavení nebo přesnější zadání.
Při příštím tvůrčím úkolu začněte jednoduchým zápisem: co má člověk zvládnout, co lze změnit a jak funguje váš první návrh. Pak si vyberte jednu otázku, která pomůže změnit postup, a zkuste vytvořit další možnost. Teprve až dokážete pojmenovat její rozdíl, věnujte se detailům zpracování.
