Mluvíte s partnerem a dítě vám chce ukázat obrázek. Řeknete „chvilku“, pokračujete v rozhovoru a za chvíli vás osloví znovu, tentokrát hlasitěji. Nakonec zazní: „Pořád nám neskákej do řeči.“ Dítě ale ještě nemusí vědět, jak si říct o slovo ani kdy na něj přijde řada.
Při opakovaném přerušování můžete zkusit jednoduchou dohodu o střídání v rozhovoru. Dítě si nacvičí, jak dát najevo, že chce mluvit, a krátce počkat. Dospělý převezme odpovědnost za to, že ho zaregistruje a skutečně mu dá prostor. Postup přizpůsobte předškolákovi nebo mladšímu školákovi podle toho, jaké dohodě už rozumí.
Nejprve zjistěte, co dítě potřebuje říct
Než připomenete pravidlo, krátce se zorientujte v situaci. Dítě vám možná chce ukázat svůj výtvor, doplnit společný zážitek, zeptat se na neznámé slovo nebo požádat o pomoc. Samotné vstoupení do řeči vám neřekne, která z těchto možností platí. Pokud to není zřejmé, zeptejte se: „Co se děje?“
Všímejte si také průběhu rozhovoru. Dostalo dítě vůbec možnost zapojit se? Neodkládáte jeho otázku opakovaně? Nemluví současně více lidí včetně dospělých? Než zvolíte další připomínku, podívejte se, zda lze podle rodinných pravidel v danou chvíli postupovat.
Pomoc při bolesti, nebezpečí nebo ubližování nespojujte s čekáním. V klidné chvíli dítěti řekněte, že s takovou potřebou vás může přerušit hned. Použijte srozumitelné příklady, například že se zranilo nebo mu někdo ubližuje. Když nedokáže posoudit, zda něco počká, může vás oslovit a situaci posoudíte společně.
Domluvte si žádost o slovo i způsob odpovědi
Novou dohodu vysvětlete v klidné chvíli. Vyberte jednoduchou větu nebo gesto, které je dítěti příjemné a kterého si dokážete všimnout. Může říct „Chci něco říct“ nebo zvednout ruku. Doma nemusíte zavádět školní hlášení, pokud vám více vyhovuje krátké oslovení.
Dohoda by měla obsahovat tři konkrétní kroky:
- Dítě se přihlásí o slovo. Použije domluvenou větu nebo gesto, abyste věděli, že se chce zapojit.
- Dospělý odpoví a určí krátké čekání. Například: „Slyším tě. Dokončím tuto větu a potom mluvíš ty.“
- Dospělý předá slovo. Po dokončení věty se na dítě obrátí: „Co jsi nám chtěl říct?“ Potom ho nechá mluvit.
Na začátek si vyberte rozhovor, u kterého takový slib opravdu dokážete dodržet. Pokud potřebujete dokončit delší telefonát, samotné „po této větě“ není vhodná dohoda. Řekněte, že si promluvíte po hovoru, a podle potřeby společně vyberte, co může dítě do té doby dělat nebo na koho se může obrátit.
Ukažte střídání na jednom krátkém rozhovoru
Modelová situace: Dva rodiče se u stolu domlouvají, kdy pojedou na výlet. Dítě přijde s obrázkem a začne vysvětlovat, co nakreslilo. Jeden z rodičů řekne: „Chceš nám ukázat obrázek. Dokončím, kdy pojedeme, a potom se podívám.“ Dokončí větu „Vyrazíme v sobotu ráno“ a obrátí se k dítěti.
Teď se může zeptat: „Co je na obrázku?“ Dítě dostalo prostor pro to, s čím přišlo. Pokud místo zájmu o obrázek následuje dlouhé hodnocení jeho chování, samotný rozhovor se znovu odkládá. Případnou připomínku proto řekněte stručně a věnujte se také obsahu, který vám chce dítě sdělit.
Dohodu si můžete nejprve vyzkoušet jako krátkou hru. Rodič začne vyprávět o svém dni, dítě během první věty požádá o slovo a rodič mu ho po jejím dokončení předá. Potom si role vyměňte. Stačí jeden pokus, při kterém oba uvidí, jak čekání končí.
Při dalším přerušení připomeňte domluvený krok
Pokud dítě po oslovení začne hned mluvit, použijte krátkou připomínku: „Vím o tobě. Ještě dokončím větu.“ Potom mu dejte slovo, i když potřebovalo vaše vedení. Cílem tohoto pokusu je projít celým střídáním včetně možnosti vyjádřit se.
Vyhněte se nálepkám typu „ty jsi tak nevychovaný“ a otázkám „kolikrát ti to mám opakovat“. Můžete přesně pojmenovat, co se děje: „Teď mluvíme oba najednou.“ Potom určete, kdo dokončí myšlenku a kdo bude mluvit další. Dítě tak dostane použitelnou informaci pro danou chvíli.
Pokud je rozrušené, pláče nebo se naléhavě snaží získat vaši pomoc, nácvik přerušte a zjistěte, co potřebuje. K dohodě se můžete vrátit později. Když se vám samotným nepodaří reagovat klidně, můžete říct: „Zvýšil jsem hlas. Zkusím to říct znovu.“
Upravte dohodu podle toho, kde se rozhovor zastaví
Když postup nefunguje, podívejte se na konkrétní místo, kde se nedaří. Následující možnosti jsou návrhy k vyzkoušení; důvod chování si ověřujte společně s dítětem.
| Čeho si všímáte | Co můžete upravit |
|---|---|
| Po oslovení se hlásí stále hlasitěji. | Ověřte, zda zaregistrovalo vaši odpověď. Místo nenápadného přikývnutí zkuste krátké slovní potvrzení. |
| Po čekání už neví, co chtělo říct. | Zkraťte čekání. Můžete ho nechat říct jedno heslo, například „obrázek“, ke kterému se potom vrátíte. |
| Začne mluvit při každé krátké odmlce. | Předávejte slovo výslovně: „Teď mluvíš ty.“ Při nácviku nemusí odhadovat význam každé pauzy. |
| V krátkém rozhovoru se střídá, při dlouhém už opakovaně přerušuje. | Rozdělte rozhovor tak, aby se mohlo zapojit dříve. Delší témata zkuste řešit v době, kdy se mu může věnovat i někdo další. |
Délku čekání přizpůsobte tomu, co dítě při konkrétním pokusu zvládne. Můžete začít tím, že dokončíte jen jednu krátkou větu. Pokud mu dělá potíže slovní žádost, domluvte se na jednoduchém gestu. Není nutné současně vyžadovat přesnou formulaci, oční kontakt i nehybné sezení.
Při opakovaných potížích také ve škole si promluvte s učitelem o konkrétních situacích. Zjistěte, jak dítě dostává slovo ve třídě a jaká připomínka mu pomáhá. Domácí dohoda může potřebovat jiné podmínky než rozhovor celé třídy; rozdíl dítěti vysvětlete.
Chraňte prostor dítěte, když právě mluví
Pravidlo střídání používejte i sami. Když dítě popisuje zážitek, zkuste ho nechat dokončit myšlenku, i když mluví pomalu nebo začne nepodstatným detailem. Pokud něčemu nerozumíte, položte jednu upřesňující otázku. Opravu výslovnosti nebo doplňování příběhu odložte, pokud to právě nepotřebujete k porozumění.
Při rozhovoru sourozenců pomozte udržet domluvené pořadí: „Teď tuto část dokončí Lea, potom řekneš svou zkušenost ty.“ Zároveň myslete na to, aby měl prostor každý. Pokud jedno dítě mluví velmi dlouho, můžete mu pomoci najít místo pro předání slova: „Dopovíš, jak hra skončila, a potom si poslechneme Tomáše?“
Při nejbližším rozhovoru sledujte jednu změnu
Vyberte si doma krátký klidný rozhovor a předem připomeňte domluvenou žádost o slovo. Všímejte si, zda ji dítě zkusilo použít a zda jste mu po čekání dali prostor. Pokud se to podaří s vaší připomínkou, můžete přesto pojmenovat konkrétní výsledek: „Počkal jsi, až domluvím, a potom jsem si vyslechl tvůj nápad.“
Za pokrok můžete považovat i to, že dítě dokáže říct „ještě jsem nedomluvil“ nebo že si všimnete vlastního přerušení a slovo mu vrátíte. Při dalším pokusu pokračujte od části dohody, která už fungovala. Pokud se zadrhla při delším čekání, připravte kratší rozhovor s prostorem pro oba.
