Když někdo při rozhovoru stojí příliš blízko, můžete ustoupit. Co ale dělat, když se posune za vámi? Chcete dál poslouchat, jenže vám vzdálenost nevyhovuje a začínáte se soustředit spíš na ni než na obsah rozhovoru. V takové chvíli může pomoci doplnit pohyb krátkou a srozumitelnou prosbou.
Žádost o větší osobní prostor se může týkat úplně běžné situace u stolu, na chodbě nebo na společenském setkání. Můžete pojmenovat, jaký odstup potřebujete, a zároveň pokračovat v tématu. Nemusíte přitom rozhodovat, proč druhý člověk stojí blízko ani co tím zamýšlí.
Řekněte, jakou změnu potřebujete
Nejdřív si ujasněte, co by vám právě pomohlo: posunout se o kousek dál, sednout si na druhou stranu stolu nebo přejít na prostornější místo. Pokud se sami nemůžete pohodlně přesunout, můžete druhého člověka přímo požádat, aby ustoupil.
Užitečná věta popisuje konkrétní změnu. Například: „Prosím, odstupte trochu, potřebuji víc místa.“ Nebo u někoho známého: „Raději si sednu sem, bude se mi tak lépe povídat.“ Druhá strana z toho pozná, jak vám může vyhovět.
Při formulování prosby se držte své potřeby. Výrok „Stojíte nepříjemně blízko, to nevidíte?“ obsahuje hodnocení druhého člověka. Věta „Vyhovuje mi větší odstup“ se drží uspořádání rozhovoru. Konkrétní reakci nezaručí, ale jasně pojmenuje požadovanou změnu.
Odstup nemusíte vyjadřovat v centimetrech ani dokazovat, že ho potřebují i ostatní. Ukažte na místo, kam se chcete posunout, nebo požádejte druhého o malý krok dozadu. Pak můžete říct, zda vám taková vzdálenost vyhovuje.
Spojte pohyb s krátkou větou
Samotné ustoupení si druhý člověk nemusí všimnout, případně si ho může vyložit jinak. Pokud chcete konkrétní změnu, řekněte ji také slovy. Jestli vám prostor dovoluje přesunout se, můžete postupovat jednoduše:
- Upravte svou polohu. Postavte se nebo si sedněte tam, kde máte dost místa. Pokud to nejde, začněte rovnou prosbou o odstup.
- Řekněte, co vám vyhovuje. Například: „Zůstanu stát tady, při rozhovoru potřebuji trochu víc prostoru.“
- Navazujte na téma. Pokud chcete pokračovat, můžete říct: „Zmiňoval jste změnu termínu. Co se tedy upravilo?“
Mluvte tak, aby vás druhý člověk slyšel. Nemusíte při tom podrobně kontrolovat každé gesto ani udržovat nepřetržitý oční kontakt. Soustřeďte se na to, aby bylo jasné, o jakou změnu žádáte.
Na téma můžete navázat, pokud chcete v rozhovoru pokračovat. Jestli ho potřebujete ukončit, řekněte to přímo: „Teď už musím jít, dokončíme to později.“ Žádost o odstup vás nezavazuje zůstávat v rozhovoru déle, než chcete.
Přizpůsobte řešení prostoru
Někdy stačí udělat jediný krok. Jindy si potřebujete přesednout, posunout dokument nebo najít klidnější místo. Zvolte takovou změnu, při které můžete oba pokračovat v tom, co právě řešíte.
| Situace | Co můžete navrhnout | Možná formulace |
|---|---|---|
| Rozhovor ve stoje na chodbě | Přesunout se na místo, kde je víc prostoru. | „Postavím se kousek sem, ať mám víc místa.“ |
| Židle jsou těsně vedle sebe | Upravit si sezení ještě před pokračováním. | „Posuňme si, prosím, židle trochu od sebe.“ |
| Společně se díváte na obrazovku | Otočit monitor, zvětšit zobrazení nebo použít druhou kopii dokumentu. | „Potřebuji kolem sebe víc místa. Otočím obrazovku, abyste na ni viděl i odsud.“ |
| V místnosti je hluk | Přesunout rozhovor na klidnější místo. | „Pojďme dál od reproduktoru, ať se slyšíme i s větším odstupem.“ |
Pokud druhý člověk řekne, že vás z větší vzdálenosti neslyší nebo nevidí podklady, vezměte tuto informaci v úvahu. Můžete upravit hlasitost, polohu materiálů nebo místo rozhovoru. Hledejte takové podmínky, ve kterých se domluvíte a zároveň máte potřebný prostor.
V přeplněném prostoru nemusí být vhodné místo hned k dispozici. Můžete navrhnout, že rozhovor dokončíte po přesunu nebo později. Ne každou situaci vyřeší opakované ustupování mezi ostatními lidmi.
Jak může vypadat dohoda u pracovního stolu
Modelová situace: Ukazujete kolegovi dokument na monitoru. Postaví se těsně vedle vaší židle a při vysvětlování se naklání blíž. Posunete židli, ale kolega se znovu přiblíží, aby na text lépe viděl.
Řeknete: „Prosím, odstup trochu, potřebuji víc místa. Otočím monitor k tobě.“ Kolega odpoví, že je text z jeho místa malý. Zvětšíte ho a nabídnete mu židli vedle stolu tak, abyste oba dobře viděli a měli dost prostoru.
Když vám nové uspořádání vyhovuje, stačí krátké „Takhle je to dobré“ a můžete pokračovat v práci s dokumentem. Pojmenovali jste svou potřebu i praktickou překážku, kterou řešil kolega. Podstatné je, že se změnily podmínky rozhovoru; nemusíte dlouze rozebírat, kdo původní vzdálenost vnímal správně.
Pokud si při společné práci opakovaně překážíte, můžete se domluvit předem: každý si otevře dokument na svém zařízení nebo si k jeho prohlížení sednete k většímu stolu. Dohodu přizpůsobte vybavení a prostoru, které máte k dispozici.
Když se člověk znovu přiblíží, prosbu upřesněte
Pokud první věta zůstane bez odezvy, můžete ji zopakovat jednoznačněji: „Prosím, zůstaňte o krok dál. Tato vzdálenost mi vyhovuje.“ Nemusíte pokaždé hledat nový důvod. Zároveň si můžete ověřit, zda vás druhý člověk slyšel.
Pokud odpoví „Vždyť jsem vám jen chtěl něco ukázat“, můžete uznat jeho vysvětlení a na prosbě trvat: „Rozumím. Ukažte mi to, prosím, odtud.“ Zůstáváte tak u konkrétního chování, které potřebujete změnit.
Pokud někdo opakovaně nerespektuje jasnou žádost, rozhodněte se také podle toho, zda chcete pokračovat. Můžete říct: „Potřebuji větší odstup. Teď tento rozhovor přeruším.“ Pokud se situace v práci opakuje, můžete ji otevřít při domlouvání dalších schůzek nebo požádat o podporu při nastavení jejich podmínek.
Výsledek nezávisí jen na tom, jak prosbu formulujete. Druhá strana musí být ochotná ji respektovat. Pokud vaši žádost zlehčuje nebo vás tlačí do nepříjemné situace, nemusíte pokračovat v přesvědčování ani hledat stále zdvořilejší formulaci.
Dopřejte stejnou možnost i druhému
Pokud vás někdo požádá o odstup, zkuste reagovat jednoduše: „Jasně,“ a posuňte se. Jestli potřebujete zároveň vyřešit, zda se slyšíte nebo vidíte na společný dokument, řekněte to a navrhněte úpravu. Rozhovor tak může dál pokračovat ve svém tématu.
Pokud druhý člověk jen ustoupí, nemusíte hned rozhodovat, co tím myslí. Zůstaňte na místě a ponechte mu zvolenou vzdálenost. Jestli není uspořádání jasné, praktická otázka „Vyhovuje vám to takhle?“ mu dá příležitost říct, co potřebuje.
Na příští setkání si můžete připravit jednu větu, kterou dokážete přirozeně vyslovit. Například: „Prosím, nechme si trochu víc místa.“ Jejím účelem je srozumitelně vyjádřit potřebu, kterou samotné gesto nemusí objasnit.
