Mladší kolega se vás zeptá, zda má přijmout novou pracovní nabídku, požádat o změnu týmu nebo oslovit nadřízeného. Podobné situace znáte, máte více zkušeností a odpověď se vám rychle vybaví. Nejjednodušší by bylo říct mu, co má udělat. Právě tady se ale může dobrý úmysl proměnit v problém: mentee sice dostane řešení, nerozvine si však vlastní schopnost rozhodovat se.
Mentorování neznamená, že se musíte radám vyhýbat. Důležitější je rozpoznat, kdy sdílet zkušenost, kdy klást otázky a kdy vědomě ponechat rozhodnutí na druhém člověku. Cílem není, aby mentee začal dělat věci přesně jako vy, ale aby dokázal lépe přemýšlet o svých možnostech.
Nejprve si ujasněte, co od vás druhý člověk potřebuje
Otázka „Co bys dělal na mém místě?“ může znamenat několik věcí. Někdo chce konkrétní radu, jiný si potřebuje utřídit možnosti a další jen hledá potvrzení rozhodnutí, ke kterému už se vnitřně přiklonil.
Místo okamžité odpovědi můžete začít krátkým ověřením:
- Chceš znát můj pohled, nebo si chceš nejdřív projít vlastní možnosti?
- Co je pro tebe na tom rozhodnutí nejtěžší?
- O čem už jsi přemýšlel a mezi čím se rozhoduješ?
Takové otázky pomohou zjistit, zda člověk potřebuje informaci, zkušenost, zpětnou vazbu, nebo prostor k přemýšlení.
Rozlišujte mezi radou, zkušeností a otázkou
Mentor má víc možností než jen „poradit“, nebo „neporadit“. Podle situace můžete na stejný problém reagovat různými způsoby.
| Přístup | Kdy může být užitečný | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| Přímá rada | Když mentee potřebuje konkrétní postup nebo informaci | Aby se rada nezměnila v příkaz |
| Sdílení zkušenosti | Když podobná situace může rozšířit jeho pohled | Aby váš příběh nepůsobil jako jediný správný návod |
| Otázky | Když si člověk potřebuje promyslet vlastní důvody a možnosti | Aby otázky nebyly jen skrytým naváděním k vaší odpovědi |
| Malý experiment | Když lze rozhodnutí nejprve bezpečně vyzkoušet | Aby bylo jasné, co se má testem zjistit |
Užitečný mentor mezi těmito přístupy přechází. Nemusí mít jednu univerzální metodu pro každého člověka a každou situaci.
Když radíte, rozlišujte zkušenost od doporučení
Zkušený člověk snadno zapomene, nakolik jeho názor vychází z konkrétního prostředí, lidí a okolností. To, co fungovalo vám před lety nebo v jiném týmu, nemusí mít dnes stejný výsledek.
Proto je užitečné odlišit vlastní zkušenost od obecného doporučení. Místo „udělej tohle“ můžete říct: „V podobné situaci jsem se rozhodl takto, protože pro mě tehdy byla nejdůležitější stabilita. Pro tebe ale může být důležitější možnost růstu.“
Předáte tak praktickou zkušenost a zároveň ponecháte prostor pro to, že stejný problém může mít pro jiného člověka jiné správné řešení.
Ptejte se tak, abyste nevnucovali vlastní řešení
I otázka může být manipulativní, pokud už v sobě skrývá očekávanou odpověď. Věta „Nemyslíš, že by bylo rozumnější zůstat?“ není příliš otevřená. Mentee rychle pochopí, co od něj chcete slyšet.
Užitečnější jsou otázky, které rozšiřují prostor k přemýšlení:
- Co chceš tímto rozhodnutím získat?
- Co by se stalo, kdybys ještě rok zůstal u současné možnosti?
- Jaké riziko je pro tebe přijatelné a jaké už ne?
- Jaké informace ti ještě chybějí?
- Co bys doporučil kolegovi, kdyby byl ve stejné situaci?
Takové otázky rozhodnutí nenahrazují. Pomáhají pouze vytvořit lepší podklad, na jehož základě ho mentee může udělat sám.
Úspěch mentorování neposuzujte podle poslušnosti
Mentor může mít pocit, že jeho rada byla ignorována. Mentee udělá opak toho, co jste navrhli, a výsledek může působit jako promarněný čas. Právě tehdy se ukáže, zda vztah stojí na rozvoji samostatnosti, nebo na očekávání poslušnosti.
Když si druhý člověk zvolí jinou cestu, můžete se zeptat:
- Co rozhodlo ve prospěch této možnosti?
- Jaká rizika si s ní spojuje?
- Co bude sledovat, aby poznal, zda rozhodnutí funguje?
- Co udělá, pokud se ukáže, že jeho předpoklad nebyl správný?
Takový rozhovor může přinést více než věta „Já ti to říkal“. I špatné rozhodnutí může být příležitostí k reflexi, pokud jeho důsledky nejsou nepřiměřené a člověk má prostor nést za něj odpovědnost.
Ne každou chybu je potřeba nechat člověka udělat
Podpora samostatnosti neznamená, že mentor musí mlčet při každém riziku. Pokud vidíte důsledek, který mentee zjevně nezná, má smysl na něj upozornit. Důležité je, jak to uděláte.
Místo „nedělej to, dopadne to špatně“ můžete zkusit: „Je tu jedno riziko, které možná nevidíš. Pokud se rozhodneš tímto směrem, může nastat tento problém. Jak bys ho řešil?“
Důraznější upozornění je namístě zejména tehdy, když hrozí závažné následky, jde o pravidla nebo člověk nemá informace potřebné k tomu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout. I tehdy však můžete oddělit upozornění na fakt či riziko od rozhodování o osobních prioritách menteeho.
Dejte prostor i rozhodnutím, která byste sami neudělali
Mentor a mentee nemusí mít stejné hodnoty, rodinnou situaci, finanční rezervu, ambice ani toleranci k nejistotě. Pro jednoho proto může být rozumné zůstat ve stabilní práci, zatímco druhý odejde do nového oboru, přestože oba znají stejná rizika.
Při posuzování rozhodnutí si zkuste položit otázku: Je tato volba opravdu nerozumná, nebo se jen liší od toho, co bych upřednostnil já?
Toto rozlišení je důležité zejména u témat, jako jsou změna kariéry, styl vedení, pracovní priority nebo další vzdělávání. V těchto oblastech často neexistuje jediná odpověď, kterou lze přenést z jednoho člověka na druhého.
Ukázkový rozhovor o změně kariéry
Představme si, že kolega zvažuje odchod ze současného zaměstnání do menší firmy, kde dostane zajímavější roli, ale menší jistotu. Vy byste na jeho místě nejspíš zůstali.
Rozhovor může probíhat v pěti krocích:
- Nejprve důvod: „Co ti v současné práci chybí a co od změny očekáváš?“
- Potom možnosti: „Musíš odejít hned, nebo si můžeš nový směr nejprve vyzkoušet?“
- Následně rizika: „Co by pro tebe znamenalo, kdyby nová pozice po půl roce nefungovala?“
- Teprve potom vlastní zkušenost: „Já jsem se kdysi rozhodl pro stabilnější možnost, protože jsem měl jiné závazky. Můžu ti říct, co mi to přineslo a čeho jsem se tím vzdal.“
- Rozhodnutí zůstává na něm: „Která možnost teď nejlépe odpovídá tomu, čeho chceš dosáhnout ty?“
Takový postup vám umožní být konkrétní a užiteční, aniž by se vaše životní zkušenost automaticky změnila v předpis pro druhého.
Když se mentee nedokáže rozhodnout, pomozte mu problém zmenšit
Někdy otázky nepřinesou jasnější odpověď, protože je rozhodnutí příliš velké nebo neurčité. Mentor může pomoci tím, že problém rozdělí na menší části.
U změny kariéry například nemusí být prvním krokem výpověď. Může jím být rozhovor s někým z jiného oboru, krátký projekt, kurz nebo zjištění konkrétních požadavků na novou roli. Mentee tak nezíská jen další názor, ale nové informace pro vlastní rozhodnutí.
Domluvte se, co bude mentee dělat mezi schůzkami
Mentoring se může snadno změnit v příjemné rozhovory bez praktického posunu. Pokud má mít schůzka rozvojový přínos, pomáhá zakončit ji konkrétním dalším krokem, za který odpovídá mentee.
Může jít například o:
- získání informace od člověka, který dané oblasti rozumí,
- vyzkoušení nového postupu při jednom úkolu,
- přípravu dvou alternativ před dalším rozhovorem,
- získání zpětné vazby od kolegů,
- zápis toho, co se povedlo a co ne po konkrétním rozhodnutí.
Úkol nemá sloužit ke kontrole poslušnosti. Má vytvořit zkušenost, ze které bude možné vycházet při dalším rozhovoru.
Všímejte si, zda nevytváříte závislost na svém názoru
Pokud mentee před každým krokem potřebuje vaše schválení, může to působit jako důkaz důvěry. Z dlouhodobého hlediska to ale nemusí být žádoucí výsledek. Jedním z cílů mentorování může být větší samostatnost, nikoli rostoucí potřeba konzultovat každé rozhodnutí.
Varovným signálem může být, když se otázky opakovaně mění na „řekněte mi, co mám udělat“ a mentee má problém navrhnout vlastní možnost. V takovém případě můžete vědomě změnit styl rozhovoru: nejprve ho požádat o jeho návrh, potom o důvody a až nakonec přidat svůj pohled.
Praktický postup pro příští mentorské setkání
Až za vámi příště někdo přijde pro radu, můžete si v duchu projít následující postup:
- Ujasněte si, co potřebuje: chce radu, zkušenost, zpětnou vazbu, nebo prostor k přemýšlení?
- Nechte ho nejprve popsat vlastní pohled: co už ví a mezi čím se rozhoduje?
- Doplňte chybějící perspektivy: otázkami, vlastní zkušeností nebo upozorněním na riziko.
- Oddělte svou volbu od jeho volby: vysvětlete, proč byste se rozhodli určitým způsobem, ale nepovažujte to automaticky za jedinou správnou cestu.
- Domluvte další krok: nejlépe takový, který menteemu přinese novou informaci nebo zkušenost.
- Nechte rozhodnutí na něm: pokud nejde o situaci, za kterou nesete rozhodovací odpovědnost vy.
Zkušenost mentora má velkou hodnotu tehdy, když druhému člověku rozhodování neusnadní tím, že ho převezme, ale tím, že mu pomůže vidět více možností, lépe zvážit důsledky a postupně si vytvořit vlastní úsudek.
